Non Plus Ultras

Před zhlédnutím jsem si říkal, že něco takového zde chybělo - film o fotbalu! Ale po zhlédnutí jsem si řekl, že něco takového tady fakt chybělo… film o ničem. O fotbalu se tam furt mluví, ale ze stadiónu je tam sotva pět minut. Navíc ten konec… To Slukovi nikdo neřekl, že film by měl mít nějakou pointu nebo příběh? 40 %. (06.04.2011)

Do jistého okamžiku jsem si říkal, že by tohle mohl být docela slušný průměr. Poté, co se na scéně objevili angličtí "raubís" nebo jak se to sakrapes píše, celý průměr byl slavnostně spláchnut do záchodu, z jehož obsahu se zřejmě inspiroval i scénárista, který si hláškami a přehnaným chováním (a přehráváním) anglikánců zatloukl hřebík do rakve filmu. (25.02.2010)

Jako mnozí ostatní jsem nebyl úplně schopný film žánrově zařadit a odhalit důvod, smysl či pointu. Hlavně jsem vůbec nepochopil, proč byla do děje zakomponována postava v podání Vladimíra Dlouhého. Musím ale přičíst k dobru pár povedených momentů, mezi něž tradičně patří skeče sehrané dvojky Kaiser-Lábus. (02.02.2015)

Člověk by si řek - čeští vypatlaní fotbaloví fandové, no to bude blbost o těch tupejch tukanech, ale nakonec to byla aji docela sranda. Obzvlášť David Novotný tam měl několik neotřelejch hlášek (souhlasí někdo proti tomu?) a Jiří Lábus taky byl taková třešnička na tortě. Příběh to sice moc nemá, ale na štěstí fotbalu tam moc není. Spíš uvidíte, jak vypadá tvrdý jádro anglickejch hooligans, chch, no zhovadilci jedna báseň. Každopádně se mi líbil výběr hudby, obzvlášť Načeva nebo Kasmir 9:41, i když nejsu jejich fanda, ani moc velkej fanda rockové muziky. (18.10.2015)

Achich ouvej. Zase pláču nad pomníčkem české kinematografie. Tolik let po revoluci, a stejně je to pořád jedno a to samé, děs a bída: Buď si pořád hrajeme na tom svojem písečku tragikomiky, které nikde ve světě stejně nerozumí (i já jí už přestávám rozumět), nebo se topíme v neustálých variacích na komunistickou minulost, pořád omílané téma, které po Hřebejkových Pelíšcích stejně už nikdo nepřekoná, a naposledy se snažíme napodobovat zahraniční tvůrce, kterým však samozřejmě zatím nesaháme ani po paty. Non Plus Ultras je prezentován coby The Football Factory z českého prostředí (pokud jsem to tedy správně pochopila), pouličních bitek a vůbec fotbalového fandovství se však jen velice poskrovnu dočkáte. O tom však žádná, nikdo není taky pořád zvědavý na partu namachrovaných týpků, jejichž zálibou je rozbít všechny obličeje v zorném poli. Nemám žádné námitky na příběh, který má tohle všechno jenom jako skoro neviditelné pozadí a soustředí se spíše na životy samotných protagonistů, problém Non Plus Ultras je, že film však žádný PŘÍBĚH nemá. Pokud ano, tak je to jen jakási směska podivných portrétů, nesmyslných prvků, které ve filmu takřka postrádají motiv. Během sledování mi v mysli vytanula taková spousta otázek, na které mi však vůbec nikdo ani v závěru nedal odpověď (Co má hlavní hrdina za práci, když očividně příjem peněz mu nechybí? Kdo byla tajemná žena, kterou Kaiser v hospodě neváhal hned ojet? Kam se uchýlila rodina hrdinovi tety a strýce, poté co od nich odešli, když dům měli přece zatopený? Odkud se vlastně tak náhle vyjevil Tyčka? atd. atd.) Dále mi nedochází ta výměna vypravěčů na konci; závěr patří Tyčkovi, což by mohlo dávat zdání, že on je hlavním hrdinou filmu, ve filmu samotném má přitom jen pár štěků. Taky nechápu nesmyslný flashforward na začátku. Podle něj by se zase mohlo zdát, že hlavní jádrem filmu bude návštěva UK rowdies, to ovšem také není pravda, vždyť k toliko očekávánému výletu na fotbal s anglány ani nedojde! Samotní věhlasní rowdies jsou zde jenom karikaturou sami sebe; nejenom, že se českému divákovi představí coby polomyslící retardi, kteří chčijou, kde to jen jde, konečná scéna s nimi je tak trapná, jak jen trapná mohla závěrečná scéna s britskými hooligans být! Celkově samozřejmě chválím záměr tvůrců; jsem vděčná za každý nový film, který není o vztahu Vilhelmová - Geislerová - Macháček. U Non plus Ultras to u záměru však i končí. Snad příště... (02.04.2011)