claudel

Filmy z produkce Netflix mě málokdy osloví, zaujmou či potěší. Tentokrát jsem obzvláště překvapen, protože prostředí, v němž se film odehrává, mě absolutně míjí. Jenže zápletka a témata lásky na pracovišti, ženské šikovnosti a mužské ješitnosti mi naopak sedí náramně. Navíc jsem se naučil krásný vulgárnější idiom - "I don´t shit where I eat". Škoda jen těch posledních dvaceti minut, závěr šlo zpracovat lépe a věrohodněji. Jelikož jsem nikdy neviděl Bridgertonovi, Phoebe Dynevor jsem neznal, ale mám silné tušení, že se na ten seriálový hit budu muset podívat :-)

Vít Olmer už nejspíš bohužel nikdy nic nenatočí, ale i tak, když pominu výtečný Bony a klid, nesmazatelně se zapsal do dějin československé kinematografie touto vynikající (absurdní) tragikomedií. Pavel obklopený ženami v soukromém a profesním životě potká v kritickém věku mladou energickou Slovenku. Taková konstelace nemůže nikdy nudit, vytváří dostatek prostoru pro humor, situační komiku a skvělé hlášky. Současně film vykresluje absurdnost tehdejší společnosti, takže bych se nedivil, kdyby nebyl zakázaný nebo cenzurovaný, i když na sklonku let osmdesátých už taková přísnost nejspíš nepanovala. Klidně bych se vydržel bavit a smát o půl hodinu déle.

Roztomilé stejně jako předchozí Totoro. Mijazakiho nadšení pro aviatiku je nepřehlédnutelné, prostupuje všemi jeho filmy, aspoň těmi, které jsem měl možnost vidět.

Námět je zajímavý, stejně jako ústřední duo antihrdinů - skvělá Shailene Woodley v roli narušené, ale talentované a empatické policistky a výborný Ben Mendelsohn coby neotřelý a kontroverzní vyšetřovatel v honbě za šíleným masovým vrahem, o němž jsou přesvědčení, že jej dokáží dostat pouze oni dva. Netypický krimi thriller, který nenudí.

Od začátku jsem se na tento film nenapojil, pouštěl jsem si ho asi nasedmkrát, buď jsem usnul nebo se nedodíval. Filmy o časové smyčce a cestování v čase mi nevadí, dokážou i dost pobavit, ale tenhle obsahový zmatek, který se zvrtnul až ke zvrácenostem mě opravdu neoslovil.

Jiřímu Mádlovi se podařilo natočit kvalitní dobový film, jenž dokáže běžného diváka obohatit i o historické informace - přiznám se, že některé aktéry událostí Pražského jara z Československého rozhlasu neznám a jsem rád, že jsem se o nich díky filmu něco dozvěděl. Zvolil silnou hereckou sestavu, řada z aktérů je aktuálně dost v kurzu, především Vojtěch Vodochodský a Jan Nedbal. Prvně jmenovaný se výtečně popasoval s poměrně nejednoznačnou hlavní postavou svádějící velké vnitřní boje. Celý film je velmi zručně natočen, působí profesionálně a určitě se za něj nemusíme stydět za našimi hranicemi. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to drobnosti, Vojtěch Kotek jako Jiří Dienstbier mi nepřipadne vhodný, ani ten knír nepomůže. Nežil jsem v té době, ale nezdá se mi, že by někde na československém území fungovaly motely jako v amerických filmech.

Krása a touha po věčném mládí patří mezi odvěká témata a byla zpracována nejrůznějším způsobem literárně, filmově, divadelně. Pojetí francouzské režisérky Fargeat je bezpochyby pozoruhodné, zajímavé a místy až absurdně zábavné. Zatímco někteří se v kině řehtají, jiní tiše opouštějí sál. Substance bude logicky vyvolávat tolik odlišné reakce. Jsem rád, že jsem seděl uprostřed sálu, protože Substance je hodně vjemový film, takže některé detaily není třeba vidět zblízka. Stejně tak některé zvuky se do hlavy vrývají jako ostré hřebíky. Síla celého snímku, který je de facto komorní, stojí na herectví Demi Moore a Margaret Qualley. Obě svoji roli zvládly perfektně a vzájemně se výborně doplňují. Třetím do party je naprosto fenomenálně odporný a nechutný Dennis Quaid. Netradiční a výrazný filmový zážitek.

Když se setkají POMO, claudel a Enšpígl, vznikne z toho vzájemná filmová výzva. "Vyfasoval" jsem předposlední film mého oblíbence, tak jsem se do toho pustil. Prvních deset minut mě znechucovalo, ale po úvodních titulcíh jsem znovuobjevil specifický svět Fatiha Akina. Málokdy si volí jednoduchou a oddechovou látku, tentokrát ale hodně přitvrdil. Svým způsobem jsem se ale dost bavil, protože mi hlavní představitel připomínal bývalého šéfa, jenž vykazoval značně nevyrovnané chování, nicméně takových hrůz by se snad nedopustil. Celkově velmi povedený film, výborně zahraný, výtečně napsaný a nasnímaný. Do toho smradlavého bytu bych se ale nejspíš neodvážil vkročit.

O první ryze dívčí kapele jsem nikdy neslyšel, zpočátku jsem si říkal, jestli jsem zase nenaletěl jako v případě Táru, ale moje pochybnosti byly nadobro rozptýleny, jakmile zazněla notoricky známá hitovka I love rock n´roll. Ačkoli nejsem příznivcem rozvleklých stopáží, tento snímek mi ale připadl zkratkovitý, možná až příliš. Zdobí jej však výborné výkony mojí favoritky Kristen Stewart, Dakoty Fanning i Michaela Shannona.

Slovensko-česká spolupráce v tomto případě nefunguje. Nudná krimi o drogách, která je sice natočena na základě skutečných událostí, avšak nesdělí nám nic nového, resp. nic. David Švehlík nemá co hrát, ostatní výkony jsou místy amatérské, příběh nezajímavý. Tohle se vážně hodně nepovedlo.