Muž na radnici

Za tónů hudby českého hudebního mága Zdeňka Lišky se rozehrává příběh Františka Bavora, poslance, který se stane předsedou MNV. Náplň jednotlivých dílu je především o jeho snaze vybudovat ve Starém Kunštátu nové centrum odpovídající moderní socialistické společnosti, ovšem nejprve je potřeba přesvědčit občany o nutnosti této výstavby a přes všechna úskalí asanovat staré domky, jejichž obyvatelé se těžko loučí se svými domovy. V každém díle je také malý prostor pro nahlédnutí do Bavorova soukromého života, což Dietl uměl a oživil tím jinak jednotvárné, byť ne nezajímavé, jednání na schůzích od MNV, přes ONV, KNV až po stranický výbor. Seriál je plný dobové ideologie, což je tu většině uživatelům trnem v oku, ovšem já to jako veliký problém nevidím. "Soudruhování" a "čest práci" mě nepohoršuje, že je tu realita přikrášlená mi také nevadí, neboť nejde o dokument, ale o fikci. Dnešní seriály nám také ukazují příběhy, které mají v 90% s reálným životem obyčejných lidí pramálo společného. Ostatně postava Bavora je vylíčena tak kladně, že si člověk může pouze postesknout, že není ve vedoucích pozicích více tak čestných, citlivých a rozumných lidí. Zdeněk Buchvaldek se své role zhostil skvěle, potěšil i Josef Bláha nebo Jaroslav Moučka, který zaryté komunisty uměl hrát na jedničku. :) Jiřina Bohdalová zahrát špatně neumí, takže je také plusem tohoto seriálu a klasicky potěší i František Němec v typické roli dobráka od kosti. Martin Růžek se svoji ne příliš charakterní postavou dokáže okořenit mnohé epizody, podobně jako Jiří Štěpnička. Co mi na Muži na radnici vadilo, bylo zanedbávání osobních příběhů hlavních postav a jejich vylíčení bylo také ploché proti ostatním Dietlovým počinům. Přesto mě však seriál oslovil na 3*, neboť podle mého názoru i přes všechnu ideologii a zrcadlení tehdejší doby převyšuje valnou většinu dnešních nekonečných seriálů, kde se to hemží bídnými herci a ještě bídnějšími příběhy. (29.01.2015)

Další ze seriálů socialistického režiséra, Evžena Sokolovského. A další z perel, která se směle může stavět po boku Okresu na severu, Inženýrské odysee ad.. socialistickým seriálům. Zdeněk Buchvaldek je poslancem národního výboru v Kunštátu a členem KSČ. Snaží se být ve své funkci co platný, ale naráží na zkostnatělost a neochotu soudruhů cokoliv dělat nebo měnit v procesu socialistického hnití. Pár věcí se mu ale podaří, mimo jiné prosadí zbourání části historického kousku města a výstavbu moderních domů - moderních z pohledu roku 1970... Ano zde jsou ty okamžiky, kdy dnes člověk stojí v třeba 800 let starém městečku a uprostřed náměstí hned vedle gotického kostela stojí hnusná socialistická budova typu dům služeb, či smíšené zboží s kulturákem v jednom... Snímek se snaží být i humorný,ale celé je to křeč. Buchvaldkovi sekunduje kolega Bláha s paní Jiřinou. Samozřejmě se snímkem proplétá jak zlatá niť soudruh Moučka ikona socialistických seriálů... Při shlédnutí celého dílka jsem si uvědomil, že některé mechanismy se vlastně nezměnily. Každopádně stojí za shlédnutí. Už jen z čistě vzdělávacího hlediska a pro připomenutí té děsné šedi po roce 1968, která se jak mlha táhla sedmdesátými léty. Zajímavé je, že Sokolovský sám prý jednou prohlásil na dotaz jednoho známého herce - jak se má - že ,,Zase točí nějakou sračku". Zřejmě i on sám tušil, že o filmařském umění jeho dílo moc nebude, každopádně ideoví soudruzi jistě byli spokojeni. Ta hvězda je za tu možnost kouknout na zakonzervovanou dobu normalizace. (13.09.2011)

Nejarogantnější komoušské svinstvo, co jsem od Dietla viděl (a viděl jsem i Okres na severu). Celou dobu se jedná o zbourání značné části starého města a její nahrazení panelákovým sídlištěm. Komoušským šmejdům vděčíme za devastaci historického centra nejdenoho města (nejen kvůli bytům: srov. jihlavský Prior), v případě Mostu za úplné vymazání města celého. Co na to Dietl? Jako obvykle. Domy k demolici určené zástavby jsou prezentovány jako zanedbané, zdraví škodlivé barabizny  a občané stavějící se proti celému projektu (jako by jim to mohlo být co platné) vykreslováni jako malí intrikáni a ještě menší ukřičení prospěcháři starající se jedině o to, aby na tom vydělali nebo aspoň neprodělali. Že by jim mohlo záležet na zachování jejich domovů i domovského prostoru společného, kusu srdce města, v němž vyrostli a s nímž jsou spjati stejně jako generace jejich předků? Ne, nic takového ani nezazní (leda snad ve vztahu k místní hospodě). Památkáři, kteří ke konci k předsedovi nakráčejí, ze sebe udělají úplné trotly. Kromě těchto invektiv propagandistických je zde též nehorázná invektiva jiného druhu, čistě poetická, vůči určité postavě, a po podobném zážitku z Ženy za pultem mohu už říci typicky dietlovská, tady ale ještě hnusnější a trapnější. Jde o to, že pan Dietl nedovolí svému dokonale kladnému hrdinovi, aby se evidentně nevhodného partnera prostě slušně zbavil (u Ženy je to bývalý manžel a otec jejích dětí, u Muže staronová láska, která se k němu přilepila poté, co ovdověl). Nová družka má své lepší i horší stránky, které se postupně projevují, a divák už dávno ví, že by se předseda měl od ní odstřihnout, protože tohle nemůže fungovat, a jít za lepším (jež se dávno rýsuje). Dokonce i k nějakému poněkud rozchodu skutečně dojde, ale hrdina je ochoten vše urovnat, takže antihrdinka se musí ve finále projevit jako odporná svině, z ničeho nic a neorganicky vzhledem k jejímu dosavadnímu charakteru, takže hrdina může odplout na mravním oblaku a konečně má právo na takový osobní život, jaký by chtěl, a na partnera (-ku), kterého (kterou) skutečně miluje. Venkoncem je seriál, o jehož úplné vylhanosti netřeba se šířit, schématický a spíš neživotný, ale pořád koukatelnější než nemožný kuchař Sváťa Kuřátko, kterého také spáchal pan Dietl. Body plus: Bláhovy záchvaty a hlášky ("Jenže ono to není totöööžž" je moment, který stál za sledování celého seriálu), osoba finální předsedovy lásky a oblíbená písnička jeho fotra Když jsem já ty koně pásal (v instrumentálním provedení znáte z Na samotě u lesa, za kterýžto postřeh děkuji PollyJean). Čtěte: Marthos, sportovec, sud, argenson, Ony. (28.11.2023)

Nedokazu najit nic, co by na tomhle serialu bylo udelany dobre. A nejhorsi je, ze kdyz si date dvoudenni maraton, vsimnete si, jak se vsechno to spatne porad dokola omila. Napriklad: Zdenek Buchvaldek - jeho prace s intonaci me malem donutila hledat spagat, prepaleny duraz na obcas i nahodny slova, primhourene oci naznacujici "zasadni" sdeleni, priserny dramaticky pauzy i uprostred vety... Odporna prace s kamerou - trapne zoomy pri vypjatych situacich (jednou jsem za 40 sekund napocitala dokonce tri, to snad uz nemohli myslet vazne), casto neschopnost zaostrit, kdyz nejaka postava nedejboze poposla trochu dozadu... Nemoznost pochopit, ze kdyz se vam nepovede nejaky zvuk, tak nemusite jeste nutne pouzit ten "z placu". Nervydrasajici hudba, nevhodne umistovana k ruznym scenam, s asi tremi motivy (a asi tremi hudebnimi nastroji). To vse korunuje nudna rezie bez napadu - telefonicke rozhovory jsou sterilne nastrihane, prace s herci katastrofalni (nejvic me snad pobavil "ten stary pan z Marecka" neboli Frantisek Kovarik, kterak v poslednim dile absolutne netusi, jak odejit ze sceny), no a ta podbizivost... Muz na radnici je v podstate jedna velka reklama na stavbu panelaku. Obsahuje i ctvrthodinove "diskuse", ktere divakum ukazuji, ze pro dobro ostatnich prece musi opustit sve domovy a ze strana ma vzdy pravdu - a finalni prochazeni "krasnych bytecku, ktere vsechny vypadaji stejne"... V podstate takove normalizacni PR. (25.10.2014)

Tak to je asi nejslabší od Dietla, málo uvěřitelné postavy a jejich příběhy. Jedná smutná hvězdička (za ukázkový postoj ke kouření), a to jsem fanoušek Ženy za pultem i Inženýrské odyssey. Nějak mi nesedělo, jak "obyčejní lidé" soudruha pořád od plic seřvávali. Já si z komunismu pamatuju něco jiného... (02.11.2012)