Inženýrská odysea

Řemeslně velmi slušně natočený seriál s výborným hereckým obsazením, kde exceluje především do té doby celkem málo známý Jiří Cízler. Mám pocit, že většina recenzentů nehodnotí film, ale dobu ve které vznikal. Pokud by jenom trochu nad snímkem přemýšleli, tak by nemohli napsat takový blábol jako Jossie. Mnozí se budou divit, ale strašně chytří Češi, byli v podstatě blbí, protože si nechali ukrást skutečně spoustu vynikajících nápadů a vynálezů. Ono je tomu tak bohužel dodnes, ale dnes v tom už aní není tak blbost strašně chytrých Čechů, jako spíš jejich zkorumpovanost a úplatnost. (14.06.2012)

Pro tenhle seriál mám slabost. Pomalu melancholicky ubíhá, i přes občasné Kostkovy výbuchy trpí naprostým nedostatkem energie... takže ji vysává z diváka a ten je pak pomalu propracováván do stavu vyrovnanosti a klidu, který nabývají jogíni až usilovným dlouholetým cvičením. U nás toho dosáhnou Sokolovský s Dietlem už po pár minutách. Dalším plusem tohohle seriálu je, že hlavní představitel vypadá jako můj táta za mlada a že je absolutně neagresivní a pozitivní, místo aby se v něm řešily hovadiny jako to bývá dnes, řeší se v něm zásadní a vážné věci. (22.10.2011)

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

Každá doba nese sebou své klady i zápory. To se projeví pochopitelně i na filmové tvorbě z oné doby. Jistě, v socialistických dobách byla poplatná režimu, ale nemyslím, že by naprosto ve všem byla pro dnešního mladého diváka zcela nepřijatelná. Lidé jsou stále stejní, ať je doba a režim jakýkoliv. Jsou a byli slušní a jsou a byli i ti "hajzlíkové" a ještě horší. Myslím tedy, že i tento seriálek může dnešního mladého člověka něčemu poučit, aby se uměl ve svém životě správně orientovat. Souhlasím s komentářem uživatele sportovec a vřele doporučuji onen komentář nastudovat! Ne pouze číst, ale nastudovat! :-) (14.03.2010)

Jo...starosti trhlých normalizátorů a jejich šlendriánu při prosazování novinek na moji hlavu. Nechtěně směšný seriál, ale aspoň že tak. Není to zase taková zákeřná propaganda jako jiné jeblé pokusy z té doby. Jinak sympatický herec Satorda je zde nucen hrát a odříkávat skoro stejně špatně jako v Nejmladším z rodu Hamrů... (29.09.2019)