My z konce světa

Velice pěkný seriál z konce světa. Babička taky bydlela v takovém zapadákově, takže to pro mě byla taková srdcovka a hezké vzpomínky na mládí. Srdíčko zaplesá, když vidí tu spoustu sněhu o kterém si dnešní generace může nechat jen zdát. Rozhodně bych se nestyděl ji doporučit malým i velkým ke zkouknutí... U toho konce jsem čekal na navázání na druhou řadu či tenkrát na volné pokračování, ale marně... 80% (20.02.2016)

Po prvních dvou dílech to už dále nešlo... Sice mám rád pana Lukavského a Vízner snad poprvé (kromě Saturnina) nehraje nesympatického vocasa, ale jelikož se v podstatě nic neděje, kromě toho že kluci odpálí ohňostroj mezi lidi (ha ha ha) a ve škole je potom učitelka zpraží, tak pro mě nemělo cenu dál pokračovat. Tragickou linku sem si také představoval živěji. Prostě je to nuda... Neurazí to, ale zábavy zde není ani za nehet :) Ani jako oddychovka.... 25% (23.12.2022)

Seriál zachytává kus života jedné prima rodiny žijící na horách. Život někdy letí, někdy se zas vleče. Proto i tento snímek občas jakoby strácí dech. Filmy s takto poklidným tempem a přesto zajímavým příběhem mám rád. Učím se u nich odpočívat. Dal bych o něco víc jak tři hvězdičky, ale na čtyři to není. (07.03.2008)

Jedinečný seriál z horskej chaty v Krkonošiach. Odmalička sa mi pri tomto seriáli vybavia dva bernardýny, ktoré sú vlastne takým jeho maskotom. Je pozoruhodné, že Ludvík Ráža nikdy netočil seriály iba pre deti alebo iba pre dospelých. Všetky jeho diela zaujmú detského i dospelého diváka, a to je vždy veľmi ťažké, podarí sa to len pri nevtieravom a pútavom scenári a to dokáže iba profesionál akým Ludvík Ráža nesporne bol. (02.02.2012)

Standardní seriál předlistopadové dětské produkce nezklame, potěší, dojme, ale ne zcela upoutá. Své poslání, zpříjemnit ve své době dlouhé zimní večery svým dětským divákům, však určitě splnil. I pro dospělé byl a zůstává zajímavý v zásadě přesný průhled do fungování určitého typu pohostinského zařízení v jisté historické epoše. Standard v tomto případě neznamená průměr, ale zralé, věrohodné, vlídné i laskavé řemeslo, jakého není nikdy - dnes zejména - dost. Jeho přirozenou součástí jsou mj. kvalitní herecké obsazení, přesvědčivé ztvárnění dětských rolí a věrohodné představení horského, pro městského člověka poněkud výlučného životního stylu a prostředí. Nikomu neuškodí, rozhodne-li se po desetiletích být opakovaně, jen na krátkou chvíli jednotlivých epizod, malým dítětem, dychtivě hltajícím stálé nové a vždy nevšedně krásné okamžiky spontánně objevovaného života. (21.03.2008)