Plaváček

Československá hudební televizní pohádka, jež unikátním zpívaným způsobem zpracovává známý příběh o Plaváčkovi od K. J. Erbena. V této pohádce jsou totiž do všech rolí obsazeni známí zpěváci populární hudby a veškeré dialogy či slova vypravěče jsou zpívané. Hlavní postavu Plaváčka ztvárnil S. Hložek, zlého krále P. Bobek, královnu M. Rottrová a princeznu přelíbezná I. Bartošová. Ve vedlejších rolích se objevili uhlíř K. Černoch, rybář J. Helekal, děd Vševěd J. Zíma, sudička L. Kozderková, převozník M. Drobný či nešťastný mládenec V. Neckář. Pod dominantní a velmi zdařilou hudební složkou je podepsán P. Skalický, je až s podivem, že Plaváček byl jediným filmovým hudebním počinem tohoto skladatele. Herecky se mi z našich pěvců nejvíce zamlouval P. Bobek, jehož zpěv byl podpořen velmi chytlavou rytmickou hudbou. Noční duet děda Vševěda s jeho matkou byl hudebně taktéž velmi povedený. Jedná se o velice milou záležitost z dílny paní režisérky J. Pokorné-Makoszové, přičemž za hudební doprovod ve stylu popmusic 80.let pana Skalického dávám hvězdu navíc. (06.11.2016)

Nezvyklá pohádka, protože se místo mluvení zpívá, ale kvalitativně na velice dobré úrovni, protože tu jsou ještě zpěváci, kteří něco umí a něco dokázali. Dnes by se něco takového nenatočilo. Nacpaly by se tam celebrity ze Superstar a dalších pochybných "soutěží" a výsledek by stál za dvě věci! Jediné, co mě tu skutečně vytáčelo, byly ty nabírané rukávy na kostýmech!!! :-) (12.03.2012)

Se zpěvy a úsměvem se pokusíme utopit dítko, ze kterého se vyklube Plaváček Hložek. Král jak z udělání vleze i do rybářské chalupy a z upřímného zájmu o poddané zjistí, co před lety na topení dítka zbabral. Sudička to vylepší, protože: "slovo krále marná sláva, v moci mé se hříčkou stává". Po všech složitých peripetiích zůstane princezna Bartošová Plaváčkovi na krku, čímž se v perspektivě současného bulváru ukazuje, že by se Plaváček býval měl líp, kdyby se utopil. (14.10.2012)

Mě se to líbilo, a herci to zahráli a zazpívali úžasně. To že se ve filmu pouze zpívá je úžasné, a třeba pro mě až dojemné. Jako pohádku film ale vůbec neberu, je to pouze zpívaný film o lásce a štěstí. Krásné písničky s příběhem jsou TOP celého filmu. Přiznám se, že jiný takový neznám! Hvězdiček 5***** (09.12.2018)

Televizní muzikál Plaváček může sice na někoho působit výchovně, avšak nebylo daleko do undergroundu. Stačí se podívat na rok vzniku, a hned je jasné, jak se ten rockový háv, kterým je pohádka opatřena, tehdejšímu vedení jistě nezamlouval, Přesto se televizní film dostal na obrazovky, kde ho postihlo několik málo kompromisů. Do hlavní role byla obsazena celkem nekonfliktní holka Stanislava Hložková, jíž byly brány socialistické popularity otevřeny dokořán poté, co to dělala ve školce s jinou holkou, a sice Petrou Kotvaldovou. Komunisté jim po domluvě obstarali přešití pohlavních orgánů, hormonální léčbu a i změnu občanských jmen. Od jisté doby zde tedy máme Stanislava Hložka a nikdo se o jeho trans minulosti nedozvěděl. Slovo "trans" pak bylo až do roku 1989 režimem vyřazeno ze slovníků jazyka českého a bylo tabuizované. Pokud se vzácně na toto slovo někde narazilo, bylo nahrazeno méně škodlivým významem jakéhosi stavu, ve kterém člověk o sobě neví, čímž se odboural sexuální charakter tohoto slova. Absurdní, avšak neškodlivé obsazení role mělo svůj protipól v Pavlu Bobkovi, jehož vynikající znalost imperialistického jazyka, konkrétně angličtiny, byla trnem oku tehdejší schvalovací komise. Jenže lepší zpívající záporák v té době nebyl k dispozici, a tak jeho obsazení prošlo. Nakonec se ukázalo, že Bobek byl dobrý kontrast k uvědomělému Hložkovi. Stěžejní obsazení hlavních rolí vyšlo. Zbytek pěveckých rolí se obsadil podle toho, kdo neměl v té době tvůrčí zákaz. Dodaly se melodické a chytlavé písničky, které měly přísnější kritérium hlavně v tom, aby nezněly, pokud možno, spotřebně a rockově (na takovou muziku byl sepsán pogrom) a vynutily si svojí kvalitou i příští reprízy, což vyšlo, akorát ty songy byly posazeny do rockového stylu. Cenzura zřetelně oslabovala a ani takové songy nevadily. Do death metalu tomu ještě něco málo chybělo. Příběh se držel striktnější formou známé literární předlohy, avšak tato forma se podřizovala tehdejší socialistické mládeži, která si z filmu měla vzít ponaučení, že lhát a strojit úklady proti druhým se nemá. Vzala si hovno, ale to je jedno. Odpoledne za odměnu komanči přivezli kubánské pomeranče a zásilku dvou beden Rubikových kostek. No a nakonec se vybrala adekvátní režisérka Makoszová, která tomu novátorskému hudebnímu počinu dala řemeslný tvar a ráz. A výsledkem je moderně pojatý Plaváček, který pěkně zpívá, nekrade, nelže, nesouloží a je vzorem ostatním okopům, co to melu, (socialistické) mládeži. Ale co ty, na tu dobu nepřípustné, dlouhé vlasy? Jo, cenzura už to měla v paži. 60% (01.01.2015)