Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Eduard Cupák, Zdeněk Řehoř, Karel Pavlík, Otakar Brousek st., Jiří Němeček, Richard Záhorský, Eva Dousková, Zdeněk Hodr, Karel Houska, Oldřich LukešObsahy(1)
Rudolf Hrušínský v roli císaře-filozofa uprostřed mocenských střetů římského impéria. Roku 363 někde v Mezopotámii, na tažení proti Peršanům, prochází císař Julián, který se po vítězství nad Gally stal Konstantinovým nástupcem, osobní krizí. Vidí, že nový filozofický směr, křesťanství, je stejně krutý a nesmiřitelný, jako staré pohanství, a tak se vrací k antickým filosofům. Ví, že jako mocnář je obklopen smečkou kariéristů, jimž jde jen o kořistnické cíle, navíc tváří v tvář zákeřnému vnějšímu nepříteli. Jeho další osud je ale v jejich rukou... Postava a činy římského císaře Juliána se staly historickým příkladem marné snahy jedince zastavit a zvrátit dějinný pohyb společnosti. Tragika této postavy inspirovala řadu autorů a také dramatika Jiřího Šotolu. Titulní roli rozporuplného vojevůdce ztvárnil Rudolf Hrušínský. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Jasne, ucebnice dejepisu to neni, to vsak od tv inscenace ani nevyzaduji. O cem to tedy je? O (ne)vuli k zivotu, o (bez)moci zvitezit v souboji, ktery byl prohran jeste pred vlastnim narozenim, o (ne)smyslu zivota, o hlouce deprese, o frustraci, o absolutni (bez)moci absolutni zodpovednosti a absolutnim strachu, coz likviduje dusi i osobnost treba i tech nejlepsich. O prodlouzene sebevrazde. O stretu idealismu a reality, o neviru v uspech vlastniho konani a snazeni, o absolutni rezignaci, kterou, obdobne jako slunko v obcasnych utrzcich mraku v podmracenem pocasi, prerusi jakas takas beznadejna nadeje, aby se postava hlavniho hrdiny po chvilce ponorila opet do hluboke frustrujici deprese a naproste rezignace. Toto vse se v soucasne globalni krizi opetovne stava az neprijemne aktualnim. Jiste, divak, ktery se nevyziva v hloubkach dialogu a monologu plnych filozofickych uvah a psychologickych studii jednotlivych postav se muze nudit, ale osobne k temto divakum nepatrim, byt i mne to vede k odecteni jedne hvezdicky. Jinak je treba chvalit a vyzdvihovat. Vynikajici Hrusinsky, vyborni Rehor, Munzar, Cupak, krasne kostymy, hudba, atmosfera. Trochu vadi dramaticka zkratka vedouci k jasnovidectvi postavy pana Munzara. I kdyz to neni tedy ta ucebnice, presto vsak jeden historicky omyl tvurcum vycitat musim: Julianus Apostata po smrti sve zeny Heleny zil v celibatu, toto pochybeni v dile pojmenovane po nem je docela zasadni. Za mne ucebnicovych 70 procent. ()