Režie:
Václav BedřichScénář:
Rudolf ČechuraHudba:
Petr SkoumalHrají:
Josef DvořákEpizody(13)
-
Zrození Maxipsa Fíka (E01)
-
Zmoudření Maxipsa Fíka (E02)
-
Maxipes Fík sportuje (E03)
-
Maxipes Fík ve škole (E04)
-
Fík za volantem (E05)
-
Fík, mistr skoku (E06)
-
Fík jde do světa (E07)
-
Maxipes Fík trosečníkem (E08)
-
Fík v jižních krajích (E09)
-
Maxipes Fík polárník (E10)
-
Maxipes Fík u protinožců (E11)
-
Maxipes Fík objevitelem (E12)
-
Maxipes Fík se vrací (E13)
Obsahy(1)
Příhody malé holčičky Áji a jejího kamaráda velkého psa, maxipsa Fíka. Kde se vzal Fík? Jednou přinesl tatínek Áje štěně. Holčička pojmenovala pejska Fík. Fík strašně rychle rostl - vyrostl z krabice od bot, z košíku i z boudy. A jak se stalo, že přestal růst? Jednou, těsně potom, co se naučil mluvit, vypil celý sud piva. A od té doby už nerostl. Fíkovy příběhy pokračují seriálem DIVOKÉ SNY MAXIPSA FÍKA. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (143)
Fík. Ano, Maxipes Fík. Pro mě naprostý fenomén, nemůžu se ho nabažit. Mám nádobí s Fíkem. Prostírání s Fíkem. Ložní prádlo s Fíkem, prostě kdeco. Skvěle napsaný a hlavně úžasně nakreslený a namluvený seriál, který přímo srší laskavým vtipem. Zajímavé je že televizní a čistě zvuková verze se poměrně liší. V detailech, ale podstatných. Jedna scénka z audio verze: Fík jede autem a nemůže ho zastavit. Vjede do hejna hus a jednu přejede. A do toho Pepa Dvořák: Vypravěč - "Husa byla přejetá tak, že byla úplně placatá. Vypadala, jako kdyby byla na silnici nakreslená". Fík - "Chlapečku, to byla vaše husa?" Kluk - "E-e, takový placatý my doma nemáme". Vzal gumu, a husu vygumoval... ()
Když psa, tak jedině Fíka, nebo Dášenku. Já bych volil Fíka a to jen kvůli jeho velikosti a ochoty pomoci v každé situaci. Jo a ještě, narozdíl od jiných psů umí Fík i mluvit. Je to nádherný večerníček, který mohu doporučit. Na závěr vzkaz pro všechny maminky malých ratolestí. Nebojte se, když uvidíte vaše děti si hrát s velkými psy. Třeba to budou potomci maxipsa Fíka. ()
Nejraději mám ten skeč s dopravními policisty... "Pane řidiči, proč jste nezastavil na naše znamení" "Já prosím neumým." "No, to přece nemůžete, dejte mi řidičský průkaz" "Nemám" "No, tak to si poplatíte. Máte peníze?" "Nemám" "A máte aspoň něco" "Prosim, blechy." "No, tak on ještě vtipkuje. Tak to vás přijde draho, pane řidiči." "Ale já nejsem řidič. Já jsem pes" "Chachá, do by moh říct každý" ()
Čechurův text je tak úžasný, že je těžké ho převést do obrázkové podoby a nebojím se říct, že trošku utrpět zkrátka musí. Přesto se to panu Šalamounovi povedlo skvěle a luxusní Dvořákovo namluvení to jenom podtrhlo. Úvodní díly mi přijdou nejkouzelnější. A jestli někdo plánuje založit Fíkův fanclub, tak já jsem rozhodně pfo! ()
Maxipes Fík patří k našim nejlepším československým večerníčkům. Jednoduchá kresba vůbec nevadí a k příběhu sedí. Samotné příběhy jsou pro děti ideální a vždy obsahují špetku humoru i pro dospělé. A především hlavním hrdinou je pes! Když k tomu připočtu perfektně padnoucí hlas Josefa Dvořáka, musím dát minimálně čtyři hvězdy za krásnou vzpomínku na dětství. Taky jsem si uvědomil, že jsem Maxipsa Fíka svým dětem ještě nepouštěl, musím to co nejdříve napravit. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (11)
- Maxipes Fík bydlí v obci Ahníkov, která je v seriálu několikrát zmíněná. Skutečný Ahníkov byla obec nedaleko Kadaně, kde jako učitel působil Fíkův duchovní otec Rudolf Čechura. Vesnice už neexistuje, byla srovnána se zemí kvůli těžbě uhlí. (Stejšn)
- Po Maxipsu Fíkovi je pojmenované nábřeží v Kadani. Každoročně tam probíhají oslavy jeho narozenin, spojené s Mistrovstvím světa ve skoku pro něco. (FOCKE_WULF)
- V dobách, kdy začínalo natáčení mluveného slova pro tento večerníček, popíjel často Josef Dvořák s přáteli po různých hospůdkách. Tehdy ještě vydatně kouřil a jednoho večera si dopřál doutník, po kterém ráno přišel o hlas. Mělo se zrovna natáčet, a tak se šel režiséru Bedřichovi omluvit, že je indisponován. Václav Bedřich vyskočil radostí, když slyšel Dvořákův zastřený sudovitý hlas a vykřikl: To je ono! Máme hlas maxipsa Fíka!" A tak přišel Fík ke svému typickému hlasovému zabarvení. (Landauer)
Reklama