Zagros

O umělé inteligenci se toho v posledních době píše hodně. Je to populární téma a někdo s tím rád straší a někdo je nadšený z dalšího technologického vývoje. Popravdě to není žádná umělá inteligence (z pohledu uvědomění si stroje sebe sama a získání emocí). Jde „jen“ o fantastické nástroje v podobě pokročilých jazykových modelů, které dokáží v mnoha oblastech nahradit méně tvořivou a rutinní lidskou práci. O pravé umělé inteligenci a o myslících strojích a robotech, které prožívají skutečné emoce, nám nezbývá než natáčet filmy. Jeden z výborných filmů natočil už v roce 2001 (!) Steven Spielberg. Jak on už to skvělé umí, dodal filmu právě ty potřebné emoce, které přejdou i na diváka. Někomu právě to míchání citů a sci-fi vadí, mně to ovšem sedlo skvěle. Ta povětšinou smutná atmosféra filmu, kdy si robot David uvědomuje svoji pozici nechtěného dítěte a prožívá si svou cestu za proměnou na člověka, mě oslovila hodně a silné emoce se u mě dostavily. Haley Joel Osment možná jako dospělý herec není nic moc, ale jako představitel dětských rolí byl excelentní. Roli Davida zvládl bravurně a i díky němu jsem celému příběhu ještě více věřil. Líbilo se mi také pomalé tempo vyprávění, jako divák jsem měl alespoň čas vstřebat všechny emoce a probrat si všechny možné myšlenky. Dávám silné čtyři hvězdy pro výborný emocionální sci-fi film. Zatím je to sci-fi, ale jak dlouho ještě bude? Pár let? Dalších dvacet let? Padesát let? Nebo se to nepodaří nikdy a budeme dále jen prostřednictvím filmů snít?

Případ Sloane je výborné drama z nechutného prostředí lobbingu. Je natočeno vskutku precizně, řemeslné stránce se nedá nic vytýkat. Dokázalo nás napnout a vtáhnout. Hlavním plusem jsou dobře napsané, obsazené i zahrané postavy a také dialogy vybroušené do nejmenšího detailu. Přesně, jak to má být ve světě lobbingu, kdy záleží na každém slově. Vše je dopředu připraveno a naplánováno, aby bylo dosaženo cíle a potřebnou osobu (diváka) jsme ukecali (oblbli). Špičkoví lobbisté dokáží člověka zmanipulovat téměř vždy k obrazu svému a používají k tomu doslova všechny prostředky. Z mého pohledu je to korupce posvědčená právem a vůbec si nedělám iluze, že v reálu je to ještě mnohem horší. Kdo chce prachy, moc, hlasy… ten využije zkušeného lobbistu, aby dosáhl svého. Pokud nenarazí ještě na někoho mocnějšího, či schopnějšího, tak se nakonec prosadí. V podstatě jde o hnusné téma, které je ale divákovi podáno skvěle a je perfektně natočeno. Výtka je možná jen přílišné ohnutí do tradičního morálního poselství a to, že hlavní lobbistka kope za tu „správnou“ stranu. Ve skutečném světě je to naprosto jedno a klidně by obhajovala a prosazovala i ďábla, kdyby na tom dokázala vydělat... ať už peníze, prestiž, či moc.

Mimo skvělé Fargo mi bratři Coeni ještě nikdy úplně nesedli. Většinou šlo o zajímavé snímky se skvělou atmosférou, ale příběhově mě to nebavilo, nebo byly postavy až moc ujeté a jejich druh humoru mi byl cizí. Přesto jsem zkusil jejich vysoce hodnocenou prvotinu a dobře jsem udělal. Už od začátku je viděl jejich klasický rukopis, který se pak propisuje do všech jejich dalších filmů. Hlavním plusem je především skvěle budovaná atmosféra (kamera, hudba, vyprávění příběhu) a výrazné, i když povětšinou nesympatické, postavy. Jde o kriminální thriller, kde úplně chybí humor, což je další plus, protože ten jejich mi ještě nikdy nesedl. Postavy znovu stojí za to, úchylný detektiv, naivní pipina, nesympatický majitel striptýzového baru a nevýrazný milenec... zahrány byly skvěle, ale spíš mě štvaly. Příběh je totiž velmi jednoduchý... o jedné nevěře a o pomstě. Postavy ovšem jednají většinou naprosto stupidně a ještě si u toho myslí, jak jsou chytré. Logika si tady taky vzala volno. Například nikdo nehledá zmizelé lidi, těla a mrtvoly, i když stop je dost. Je to svým způsobem taková napínavá detektivka naprosto bez policajtů. :-) Ale zájem i napětí to ve mně vzbudilo a bavilo mě to. Od Coenů je to jeden z jejich nejlepších filmů a jako prvotina si to vyslouží i tu čtvrtou hvězdu.

Velký sen je film o začátcích fotbalu v Německu. Je vyprávěn formou jednoho tělocvikáře (slušně zahraný Danielem Brühlem), který objeví kouzlo fotbalu a snaží se jej předat svým žákům. Vedení se to ale nelíbí… „co nám sem budeš tahat anglické manýry“ a snaží se mu házet klacky pod nohy. Pro měl byl Velký sen slabší rodinnou komedií volně inspirovanou skutečností, kterou jsem vlastně viděl víceméně z povinnosti jako tester českých titulků. :-) Fotbal mám rád, ale ten zápas mě ani nenapnul ani nepobavil. Sice splňuje všechny žánrové náležitosti, ale není v něm nic navíc a chybí tomu potřebná atmosféra.

Reach for the Sky je dramatickým životním příběhem skutečného pilota Douglase Badera, který kvůli nehodě přijde o obě nohy. Přesto se vrátí do služby v RAF, během 2. světové války srdnatě dále bojuje s Němci v bitvě o Británii a ještě patří k těm nejlepším. Jeho životní příběh je u nás známý prakticky jenom znalcům a nadšencům (viz 58 jen hodnocení k 24. 5. 24), což je velká škoda, protože si pozornost a doporučení rozhodně zaslouží. Samotný film také nedopadl vůbec špatně. Ač je reálný příběh dostatečně dramatický, určité úpravy a další dramatizaci pro potřeby filmu doznal. Nemusí to sedět každému. Za to se ovšem také tvůrci v úvodních titulcích omlouvají. To jsem viděl snad vůbec poprvé. :-) V rámci žánru filmu není moc co vytknout. Jde o klasický válečný film, kdy není nouze ani o letecké bitevní scény, které působí autenticky. Osobně mě štval jen samotný hlavní hrdina, jeho přílišná ukecanost, občasné machrování a některé jeho životní postoje. Nicméně kdyby takový nebyl, asi by nezvládl to, co zvládl. Takže si zaslouží obdiv, stejně jako tvůrci tohoto téměř neznámého snímku. Dávám čtyři velké hvězdy a znovu jej doporučuji.

Hlavní nádraží pro mě byl první ryze Egyptský film a jsem překvapený, jak dobrý byl. Rozhodně to není pro každého. Je to spíš na rozšíření obzorů a pro fajnšmekry, kteří se rádi mrknou i mimo tradiční tvorbu. Dokáže ale zaujmout, lehce napnout, místy pobavit a především výborně zobrazuje Egyptské reálie. Bavilo mě prostředí Káhirského nádraží (vypadá to skoro jako hlavní nádraží v Praze :-)) a v něm pestrá paleta postaviček. Každá z nich se v tom mikrosvětě snaží prosadit a urvat si své místo na slunci. Příběh se nejvíce zaměří na dvě z nich. Jeden nevybouřený blázen, jedna kráska (Egypťani mají hodně jiný vkus), jedno odmítnutí a už to jede. Mimo osobní rovinu příběhu dokázal Júsuf Šahín, režisér a představitel hlavní role v jednom, dostat do snímku ještě sociální kontext a nadstavbu… Každý se musí nějak živit. Ženské prodávají na černo limonády, někdo roznáší noviny a nosiči kufrů se snaží založit odbory, aby je šéf tolik neodíral. Jsem za tento netradiční filmový zážitek rád a rád jej i doporučím dál.

Červená řeka je správný western jak má být. Jde o takovou chlapskou romantiku, která je vcelku dle tradičních šablon, ale příběh dokáže napnout a nakonec i překvapit. Po krátkém úvodu se osadník Dunson rozhodne dopravit svá obrovská stáda dobytka k obchodníkům, kteří jsou až na druhé straně Amerika a začíná tak několikaměsíční strastiplná cesta. Během cesty není o dramatické situace nouze… sucho, déšť, boje s Indiány, hádky, krádeže, útěky, souboje a to všechno kovboje vyčerpává. Vztahy jsou čím dál tím napjatější a lehce se mění charaktery, což vede ke konfliktům. John Wayne to zvládl opět bravurně, navíc jeho hlavní postava není žádný absolutní klaďas, ale má své mouchy. Vyvíjí se a místy jsem nevěděl, co dalšího udělá. Zdatně mu sekundoval Montgomery Clift v roli nalezence. Byla to vůbec jeho první role a zvládl ji rovněž skvěle. K plusům musím také připočíst nádherné exteriéry a odvahu natáčet s tak obrovskými stády. Mnohokrát jsou ve filmu záběry se stovkami kusů dobytka a vše působí naprosto autenticky. Klobouk dolů před všemi tvůrci a velké čtyři hvězdy k tomu.

S Ponorkou jsem se ponořil do filmu a do příběhu stejně jako ponorka do oceánu a měl jsem také velký problém se po skončení filmu vynořit. Ta stísněná atmosféra z uzavřených prostor uprostřed válečného nebezpečí a navíc hluboko pod hladinou, byla vytvořena mistrovsky. Stejně jako posádka uvnitř ponorky ani já jsem občas nemohl popadnout dech. Výtečné obsazení málo známých herců to zahrálo velmi uvěřitelně. Také občas ani nedýchali, částečně z napětí a částečně z toho, že opravdu docházel kyslík a bylo potřeba se dostat rychle na hladinu. Neviděl jsem mnoho válečných filmů z pohledu bojů v ponorce, tenhle mě ale dokázal naprosto vtáhnout a já mohu jen opět vyzvednout tu atmosféru, kterou tvůrci přenesli na diváka. Dokázali mi vnutit pocit klaustrofobie, pocit strachu o život a neodolatelnou touhu otevřít si okno a konečně se zhluboka nadechnout. Mírně rozporuplné pocity jsem měl jen z toho, že to byli Němci, kteří likvidovali spojenecká plavidla. Nevěděl jsem, zda jim mám přát záchranu, nebo rychlý konec. Válka je ovšem strašná pro každého a nemá slitování ani s jednou stranou…

Filmů o Vietnamu bylo natočeno poměrně dost. Pro Ameriku a spoustu jejích vojáků byla válka ve Vietnamu tím největším traumatem ve dvacátém století a k vyrovnání s ním často používají filmy. Ze silného tématu vzniklo hned několik mimořádně silných snímků. Pro mě je nejlepší trojice Apokalypsa, Četa a Olověná vesta. Lovec jelenů dle mě sice nedosahuje jejich kvalit, ale byl vůbec jedním z prvních filmů na tohle téma a za odvahu tvůrcům jistě náleží pochvala. Jako první vlaštovka také vyvolal řadu kontroverzí. Především o realističnosti některých scén a o zjednodušení příběhu do osobní roviny a vytržení z celospolečenského kontextu. Nějak se asi zapomnělo, že je to film, kde míra dramatizace je na tvůrcích a nejde o dokument, který má být vyčerpávajícím záznamem konkrétních událostí. Mně nesedlo spíš obsazení a rozvleklý děj. Ten zabíral až moc velké časové období a film samotný měl tři hodiny. Přes hutné téma jsem ztrácel pozornost. Každopádně mínusy nechci dál podrobněji rozebírat. Lovec jelenů je kvalitním a odvážným filmem, který si vysoké hodnocení zaslouží, i když k mým oblíbeným nikdy patřit nebude.

Pro chlapa musí být těžké, když se jeho syn chce stát baletkou. :-) Ještě v tom místě a v té době. V roce 1984 v anglickém hornickém městečku to byla pro otce potupa, kterou musel chvíli skousávat. Ale děti mají své sny a rodiče by jim měli v prvé řadě pomoci s jejich splněním. Bez ohledu na to, co si o tom myslí sami. Z pohledu kluka to také nebylo jednoduché a začínající Jamie Bell to herecký zvládl a zajistil si tak budoucí hereckou kariéru. Jako celek jde o nekonfliktní rodinnou komedii, která se žánrem k tématu hodí. Natočeno to bylo fajn, emoce se neždímaly na maximum, dramatizace byla tak akorát a nějak tak by to být v reálu i mohlo… slušné tři hvězdy.