Já Kapitán

Aneb jak to vypadá, když dva náctiletí naivové, kteří sní o sladkém životě v Evropě, jdou drsnou cestou ze Senegalu do Itálie jako většina nelegálních migrantů. Autentické, přesvědčivé skoro až dokumentární, syrové s několika velmi silnými scénami plus přesvědčivé herecké výkony a solidní produkce. PS: Musel jsem nakonec přidat pátou hvězdu, když tady ti militantní antisluníčkáři  sází odpady, ikdyž to ukazuje jen realitu. (23.05.2024)

Io Capitano je film, který nikdo z vás nezná, nikdo neviděl a nikdo taky neuvidí. Na tomto filmu jsem byl v Římě, abych se podíval jak je italská kinematografie rozdílná od české.  No lehké to hodnotit úplně nebude, jelikož to bylo francouzsky s italskými titulky, takže jsem si musel celý film domýšlet, co kdo říká. No už z počátku jen to, že v celém Římě mají tak 3 kina a z toho je jedno multikino, nemají tam žádnou síť známějších multikin, co by měla i třeba nějaké občerstvení.  To neříkám, že je špatně nemít občerstvení, ale když se podíváte na třeba jen česká kina, tak v každém větším městě je nějaké multikino s nějakou značkou, co má občerstvení. Tohle ani nebylo v žádném obchodním centru. No prostě co tím chci říct, tak že se tam ani neobtěžují pořádnými moderními multikiny na každém rohu, natož aby vůbec se zajímali o kinematografii.  Tím krásně přejdu k režii Io Capitano, protože to byla katastrofa. Nejvíc basic záběry, žádné nápady, nejhorší střihy ve filmu, co jsem viděl v mém životě, doslova každý střih mezi scénami bylo prolínání mezi záběrami. Co absolutně nechápu je to, že scény v noci byly úplně úžasně nasvícené. Jako proč jsou tyhle scény tak dobře udělaný a zbytek je jako kdyby to natočil úplný amatér.  Co dále musím pochválit byla hudba, ta tomu dodávala alespoň nějakou hodnotu, každý tichý záběr na cokoliv s hudbou byl naprosto nádherný. Ale to je asi tak všechno dobré na tomto filmu, nevím jestli to je podle skutečné události, ale jestli ne, tak je i ten scénář katastrofa.  Upřímně tohle se docela špatně hodnotí, když nerozumíte těm dialogům, ale z technické stránky to byl jako těžký podprůměr, na druhou stranu to bylo lepší jak v Česku, takže těžko říct. Jelikož jsem tomu nerozuměl tak tomu trochu přidám, ale stále jsem na podprůměru. 4/10. (12.10.2023)

Pozerám, že niektorí "patrioti" s anti-migračnými náladami už len z princípu dali nízke hodnotenie, ale našťastie takých je len menšina. Africká odysea dvoch senegalských chlapcov bola skutočne pútavá a pozoruhodná. Človek si ani nedokáže predstaviť, čo musí väčšina migrantov podstúpiť na svojej ceste za novým životom. Hrôza pomyslieť, že mnohí sa svojho sna ani nedožijú. Filmové spracovanie tejto témy pôsobilo autenticky a realisticky, rovnako aj herecké výkony dvoch chlapcov boli na prekvapivo vysokej úrovni. Kompozične fajn, akurát ten otvorený koniec mohol byť lepšie vykreslený. 4* (11.07.2024)

Film zachytáva cestu dvoch bratrancov z afrického Senegalu, ktorý sa vydajú na cestu za lepším životom do Európy. Počiatočnú eufóriu strieda konfrontácia so stále krutejšou realitou, kedy sú degradovaní na úroveň tovaru a pre všetkých potrební len účelom získania peňazí. A to za akúkoľvek cenu, takže príde aj na boj o holý život. Film ponúka krutý pohľad na to ako sa africký migranti dostávajú do Európy, viem si predstaviť, čím všetkým si musia prejsť a koľko nešťastia je za týmto exodom. V poslednej dobe už druhý film čo som videl s tematikou migrácie, ale s Green border ťazko porovnávať. Pre mňa silný príbeh a slušná realizácia. (13.06.2024)

Jestliže anotace k filmu slibuje homérovské drama, je tento příslib vrchovatě naplněn. Snímek Já kapitán je jedním velkým mýtem - cestou hrdiny, jejíž nedílnou součástí je i iniciace, během které se z chlapce stává muž. Šestnáctiletý Seydu odchází z rodné vesnice v Senegalu spolu se svým bratrancem Musou na strastiplnou cestu do Evropy. Seydu opouští svou rodinu tajně, čímž se odpoutává od své pečující matky, která jej chce ubránit před „nebezpečným světem“ – tedy nevědomě brání tomu, aby Seydu dospěl. Seydu se dostává během své cesty do hraničních životních situací - právě tehdy se ale projevuje jeho zralost péčí o druhé (dokáže upozadit sám sebe). Velmi dojemně působí scéna, kdy Seydu jemně omývá Musovo tělo, což lze vnímat jako projev hluboké lásky a služby druhému. Magicko-realistické sekvence, které jsou součástí vnitřního prožívání hlavního hrdiny, působí úchvatně, byť nejsou okázalé. Právě proto, že je hlavním hrdinou senegalský chlapec – migrant - lze na snímek pohlížet jako na epos, který navrací ztracenou lidskou tvář a důstojnost všem migrantům. (16.05.2024)