Betonová zahrada

Málokdy se stane, že filmové zpracování předčí knižní předlohu - nicméně tohle je tento případ. Andrew Birkin citlivě vypustil pro mně nekonzistentní epizodu románu a dokonale podkreslil magickou atmosféru díla ..a ta Charlotte Gainsbourg, uff, ta nebyla nikdy tak okouzlující a uhrančivá zároveň jako zde, v betonové zahradě. (09.05.2008)

Filmy s oranžovým nádechem bývají pochmurné, nekončí zrovna nejlépe, ale rádi se na ně díváte. Tohle je přesně tenhle případ. Přesahuje to průměr, určitě je to zdařilý film, ale čtvrtou hvězdu nedávám. Silně to po ní pošilhává, halvně kvůli Sue (Alice Coulthard) a konci, který asi končil tak, jak měl (je to podle knižní předlohy tudíž se moc změn ve scénáři nekonalo). Některé scény byly sice nerealistické, ale takových 60-65% si to zaslouží. Film je taktéž sondou do myslí dětí a dopadů na jejich psychiku po ztrátě obou rodičů. (25.03.2009)

Zvrhlost, perverze, nechutnosti. Každý si pod těmito pojmy představuje něco jiného. Co teprve, když žebříčkem hodnot 4 sourozenců, dvou starších a dvou mladších (vždy kluk-holka), zahýbe, když jim v nepříliš dlouhé době umřou oba rodiče, už tak uzavírající se do sebe, žijící v betonové kostce a budující pustinnou betonovou zahradu, už tak obklopenou spoustou betonu z okolí. Audiovizuální zpracování je adekvátní formě, málo střihu, klidné prostředí, občasný černý "humor", film si spokojeně plyne a není ani příliš dlouhý. I tak se tam ale pořád něco děje a divák musí dávat pozor, neb chvilkové odhlédnutí od obrazovky by ho mohlo dohnat ke kompletnímu ztracení se v ději. Co se týče scénáře, potažmo knižní předlohy, obešel bych se bez Andrew Robertsona, Jacka, jehož herec i postava mi byly krajně nesympatické. To vše v kontrastu s mladičkou Charlotte Gainsbourg, vesele morbidním Tomem, hrajícím si na Jacka a Julie a Sue, píšící své mrtvé matce, které jsem měl rád. I Dereka, který rozuzlil příběh a dovedl ho do konce. Za zpracování a vše ostatní 4 hvězdičky, ale za herce/postavu Jacka snižuji na velice silné tři hvězdy. (29.05.2010)

Film, který předčil všechna má očekávání. Dlouho jsem otálela než jsem si to pustila, protože kniha Iana McEwana je něco fantastického a smekám, filmová adaptace je taktéž báječná. Pro skvělý zážitek (filmový i knižní), pokud je povedený (jako právě tady), stačí skutečně málo; film 105 min., kniha 103 stran. (07.10.2010)

Andrew Birkin podal divákovi porci mrazivých citů, podivně perverzních pohledů, morbidity, krutosti lidské existence a ještě emocí, které působí podivně znepokojivým dojmem. Psychologie by se zde dala krájet, ovšem příběh sám o sobě je zahalen do mlhy na první pohled divně se linoucích obrazů. Pokud vám uteče jediná minutka, už absolutně nemáte ponětí o čem příběh je, nebo kterým směrem se posouvá. Výběr zvláštního místa pro život jedné rodinky, dům, který vypadá jako téměř neobyvatelným, zahrada jako měsíční krajina, tenhle výběr pomáhá příběhu dotvořit právě tu výše zmiňovanou mrazivou působivost. Každá postava je svým způsobem bizardní. Charlotte Gainsbourg, jenž zde ztvárňuje postavu Julie, provokativní dívky, která se stylizuje do role vůdkyně podivné domácnosti, její filmový bratr Jack v podání Andrewa Robertsona, který se snaží skrýt dospívání svých citů a pocitů, ti oba včetně dalších představitelů podávají zcela realistické herecké výkony, kterým tak ubližuje jen ta neprostupná hráz mezi divákovým vědomím a filmem. Ta hráz, která příběh staví do pozice samostatného organismu, do kterého lze jen těžko proniknout. Betonová zahrada je zdárným příkladem filmu, jehož pojetí popírá všechny zavedená klišé a všechny zavedené postupy. Dávám 4* a ještě několik hodin po tomto nevšedním filmovém zážitku se snažím urovnat si ten prožitek v hlavě. (06.09.2004)