Král tančí

Příběh nás staví do středu prapodivného trojúhelníku. Na jeho vrcholu stojí Ludvík XIV., na začátku mladý chlapec, snažící se vymanit z vlivu dominantní matky, a na konci Král Slunce, velký ctitel kultury a vynikající tanečník. Dále je tu dramatik Molière, který víc než krále miluje divadlo, a skladatel Lully, který víc než hudbu miluje krále. Působivě nasnímaná podobizna mikrosvěta královského dvora, kde spolu soupeří umělecká svoboda a církevní konvence, estetika a ambice, náklonnost i zrada. (02.05.2014)

Možná že téma je notoricky známé, ale přiznám se bez mučení, že opravdu v oblibě mám jenom Lullyho a jeho hudbu. O Moliérovi mám jenom nějaký povšechný dojem ze střední a o Ludvíkovi XIV. nevím lautr nic. Čili tento film byl pro mě také naučný. Hlavně ale pro mě byl ..místama skutečně dechberoucí. Barokní doba dokázala být občas monstrózně přebujelá až dekadentní, ale zároveň tajuplným způsobem čistá, citová a hlavně hluboce - až exaltovaně - niterná. Ano, vášeň. Vášeň pro hudbu, pro slovo, pro Boha, pro lásku, vášeň pro život sám. V takové vzepjaté rozbujnělé době se rodili úžasní rozbujnělí lidé, z jejichž odkazu žijeme dodnes. K filmu: naprosto uhrančivý, bytostný Ludvík v podání Benoita Magimela. V jeho osobě, v jeho tváři se s nejpůvabnější elegancí mísí mužné rysy s jemnými a vytvářejí neopakovatelné charisma. Nemůže být lepší Ludvík Slunce. Podobně Lully je velmi dobře obsazen, také Moliére i dámy. Prostě dokonalost obsazení i hereckých výkonů. Výprava, kostýmy, choreografie na jedničku. A nakonec a především hudba. Lullyho magická síla uzdravující krále ze smrtelného lože! Vynikající scéna evokující zaříkávání šamanů, tentokrát ale provedené výsostně nádhernou kultivovanou hudbou, která dosahuje zázračných účinků. Fantastické. Na tento film se jistě ještě nejednou podívám, podobně jako se čas od času podívám na milovaného Farinelliho. Marná sláva, občas mi přijde líto, že Gerard Corbiau nenatočil zatím hudebních filmů více - má na to talent od Pánaboha! (04.05.2014)

Miluji všechny francouzské, historické a precizně udělané filmy a tento film splňuje všechny podmínky. Král slunce zase z jiného pohledu, ale opět krutý, sobecký (ani s matkou neměl slitování), zahleděný do sebe a na vrcholu vlastní moci, přesto ho jeho dvorní skladatem miloval víc, než vlastní rodinu (nebo právě proto?).Námět a herecké výkony jsou skvělé a celý film mi tak trochu připomínal Amádea, ačkoliv Amádeus je pořád Amádeus. (04.12.2005)

Dokonalosť... existuje vôbec niečo také v spojení s umením, filmom? Neviem, párkrát sa mi už zdalo, že som videl, zažil niečo dokonalé, a Le Roi Danse k tomu malo tiež sakramentsky blízko. To, že film je obrazovo majstrovským dielom, je zrejmé už z obrázkov z Galérie tu na ČSFD, k tomu tá hudba - tá prekrásna hudba od génia Lullyho, ktorá mi v ušiach znela ešte niekoľko hodín po pozretí... a tie kostýmy, masky, výprava. No a v neposlednom rade nejde nespomenúť samotný príbeh a herecké výkony. Z nich by som vyzdvihol predovštkým dva hlavné - Benoît Magimel ako Ľudovít XIV. je charizmatický a z toho, čo som videl, je asi najlepším predstaviteľom Kráľa Slnka ; a predovšetkým Boris Terral ako Jean-Baptiste Lully predviedol niečo absolútne odrovnávajúce a nepopísateľné... Z toho všetkého mi nič iné ako plné hodnotenie nevychádza. 10/10 (25.05.2006)

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie. (31.12.2007)