105 % alibi

Detektivka je většinou buď velkoměstský žánr, nebo se naopak odehrává na samotě, ale právě malé průmyslové město prolezlé alkoholismem je dějištěm filmu 105% alibi. A je zde větší důraz na lidské osudy. Přestože pachatele neznáme, nesetkáváme se s případem až spolu s vyšetřovateli (jako je tomu například ve Vrah skrývá tvář, kde vidíme oběť až spolu s policisty). Mladíci Karel Antoš a Jirka Brožek se dostanou do nepříjemné situace, když prvně jmenovaný ukradne výherní los. A když se na místo činu vrátí, aby ho nahradil tím svým, nevýherním, natrefí na vraždu. Ukazuje se, že motiv k vraždě měl i pracovník hotelu, pro něhož zesnulý dělal kreativní účetnictví. Film představuje různé typy pachatelů a různé úrovně kriminální činnosti (od krádeže přes podvod až k vraždě) a skutků, na které alespoň většinová společnost nahlíží negativně (alkoholismus, manželská nevěra). Kapitán Tůma, který zločin vyšetřuje, projevuje téměř vojenskou přísnost a nosí uniformu. Zároveň je striktní i vůči chybujícím podřízeným, jako když jeho metody výslechu nedopovídají právu: „Tvůj postup při zatýkáni v rozporu se zásadami socialistické zákonnosti.“ Velmi nečekaný mi připadá meta moment na konci filmu, během něhož jedna z postav prohodí o televizním programu „a máme po detektivce“, což je zároveň konec té detektivky, kterou sledujeme. (01.06.2024)

Být tam jen Karel Höger, bylo by to možná za ****, ale Bek to snižuje. České detektivky těchhle let mne berou i bez ohledu na socialistická morální a jiná témata. Odmysleme si to a máme Maigreta jak vyšitého. Höger hrál s noblesou, kterou vládl málokterý herec nejen tehdejší, ale zejména současné doby, jeho čeština byla kultivovaná a libozvučná, hlas neopakovatelný. On i ty Tůmy a jim podobné pozvedl na umění. A moc se mi líbil Lackovič, sedělo mu to jak ulité. (04.06.2008)

O režiséru Vl. Čechovi jsem dosud neměl valného mínění, tímto filmem si mě však zcela získal. Asi budu za kacíře, ale kam se hrabou Hříšní lidé i s radou Vacátkem. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl českou kriminálku, která by této mohla konkurovat. Především nebývá samozřejmostí, že logika zločinu ani logika vyšetřování v žádném bodě nekulhá. 105% alibi má však ještě daleko silnější zbraně. Naprosto odzbrojující Högerův kpt. Tůma, jemuž Bek coby npr. Líbal skvěle sekunduje. Lackovič s Vinklářem brilantní. Vrah je jenom jeden, ale čisté svědomí nemá nikdo. Psychologická přesvědčivost všech možných podezřelých a hlavně výslechy patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co znám. Odhlížím ovšem od toho, že jde samozřejmě o neautentickou fikci, pokud budeme srovnávat s dobovou realitou. Nicméně ani stopa po soudružské propagandě. Rok 1959. Mezidobí. Gottwaldovský teror se už přehnal, do pražského jara daleko. Zřejmě ta správná doba, kdy mohly dostávat prostor neangažovaná psychologie, ryze soukromé problémy, ryze soukromé zločiny. Arciže na pozadí fabrik a v rámci socialisticky zestátněné společnosti. Také v této době ulice a restaurace nějak vypadají, lidé se nějak strojí. Je příjemné to vidět. Nebyla to ostatně tak zlá doba, když mohlo u výslechu v policejní kanceláři zaznít: - Smím si zakouřit? - Ano, samozřejmě. To už by dnes asi nešlo. SPOILER Ani skutečnost, že vrah je z prostředí „buržoazních přežitků“, tady nevadí. Příležitost pro kavárenský band. A jediná diverze, totiž roztomile pokleslé zápaďácké časopisy ve stole pana vedoucího – prostě nádhera. (18.08.2011)

Kriminální drama bez ideové propagandy a s účinnou atmosférou napětí i zdařile povedenou psychologickou hloubkou. Díky tomu jde o příjemnou zábavu, která vtáhne do děje každého, kdo se sugestivním prostředím napětí nechá vést až ke zdárnému konci. Hlavní postavou příběhu je pedantský kapitán Veřejné Bezpečnosti Miloš Tůma (příjemný Karel Höger), který se musí zorientovat v nepřehledné situaci neupřímnosti a zatajování významných skutečností všech podezřelých, z nichž nikdo nemá čisté svědomí. Jeho věrným společníkem je horlivý nadporučík Veřejné Bezpečnosti František Líbal (Josef Bek), který v každém podezřelém vidí pachatele. Důležití a vykreslení jsou podezřelé osoby. Prvním je vedoucí hotelu Černá růže Alfréd Batysta (František Vnouček) s křečovitou bezstarostností při účetní nesrovnalosti. Druhým je bohémský úředník Karel Antoš (dobrý Otto Lackovič) s bohémskou machinací výherního losu. Třetím je Karlův kamarád Jirka Brož (dobrý Josef Vinklář) s pocitem viny, lidského selhání a zrady. Čtvrtým je vrchní číšník Josef Neumann alias Kici (velmi dobrý Vladimír Menšík) s žoviální a upřímnou nechápavostí. Z dalších postav: Tůmova sekýrovaná sekretářka a pracovitá seržantka VB Jindřiška Hůrková (Eva Kubešová), svědomitý laborant a poručík VB Kavenda (Miloš Vavruška), osamělá a nedočkavá prodavačka z bufetu Majka Válková (velmi zajímavá Dagmar Zikánová), překvapená Kiciho milá Eva Zelinková (Jana Štěpánková), opilec, filuta a účetní revizor Restaurací a Jídelen Ferdinand Zelinka (dobrý Eduard Kohout), či Karlova sestra, Jirkova milá a všímavá pošťačka Jana (půvabná Zuzana Fišárková). Prostředí, atmosféra i herecké výkony jsou na jedničku. Samotný kriminální příběh není složitý, napne a důstojně pobaví. (22.10.2016)

Černobílá detektivka z doby kdy ještě metoda hledání vraha tím že detektivové choděj a nudně kecaj nebyla tak ohraná. V dnešní době se tato kriminálka ztrácí v návalu dopoledních televizních detektivek pro důchodce založené na podobném principu i když tento film mnohé z nich svoji kvalitou převyšuje. Možní že Hoger a Bek tady podávají životní role leč tento snímek už asi bude zajímavý jen pro pamětníky mezi které já už rozhodně nepatřím. Ne že bych měl radši detektivky kde hlavní hrdina lítá po městě a vyvražďuje gang pašeráků drog, klidně si můžu oblíbit i mnohem starší film leč tohleto nemá opravdu co originálního nabídnout. (28.10.2009)