Piano

Scénář: Jane Campion .. Žil jsem v domnění, že hereckého Oscara má za Piano pouze Anna Paquin. Když se mi tento letitý rest dostal nyní na obrazovku, říkal jsem si, že to není možné, že ta její mamka (Holly Hunter) hraje přímo božsky, tak jak mohla udělat Akademie zrovna tady chybu? Po filmu, až jsem si projížděl jeho profil, bylo vše jasné. Můj omyl. Jinak jen lehce nadprůměrný film, nic čím by mne vyloženě drancoval, ale herecky má své kvality a hudba skrze piáno, můj oblíbený nástroj, má své kouzlo. (08.09.2011)

Kolik musí žena obětovat, aby byla slyšet? Piano, symbol vyspělé společnosti, poskytuje Adě výsadu. V očích mužů se díky němu stává ženou z jiného, tajuplného světa, čímž je tradiční střet pohlaví obohacen o neméně směrodatný, antropologií lehce načichlý střet kultur. Zatímco Baines touží její svět blíže poznat, její manžel jej chce ovládnout, kolonizovat. Objemný hudební nástroj, který s sebou vláčí jako své břímě, pro protagonistku zároveň představuje možnost úniku do svého vnitřního světa. Díky Bainesovi sice postupně objevuje hudbu také mimo sféru vlastního hraní, zároveň se tím ale vzdaluje dceři, jejíž ztráta by pro ni představovala větší ránu než opuštění manžela. Jakkoli se rozhodne, samotnou ji nečeká štěstí, nanejvýš jen další bolest a ponížení. Ač tvoří jádro snímku klasický milostný trojúhelník a Ada v souladu s melodramatickými zákonitostmi působí jako magnet na veškeré utrpení, Jane Campion banální melodrama nenatočila. Nejzřetelněji se její feministické ohýbání pravidel žánru (mnohem zřetelněji například dává najevo, že muž se ženou nakládá jako s majetkem, s nímž může dle libosti handlovat), projeví nečekaným úhybným manévrem těsně před koncem. Z milostného příběhu o ženě, mužích a pianu se nakonec – s nemalými bolestmi – zrodí silná výpověď o emancipaci. Když si k silnému emocionálnímu zážitku a k herectví Holly Hunter, pro něž nemám slov, přimyslím překrásnou hudbu a kameru, zdá se být adekvátním hodnocení nejvyšší. Jenže v příliš mnoha scénách Piano nic jiného než onu hudbu a pěkné obrázky nenabízí a režisérčin koncept často dostává přednost před věrohodností v jednání postav. V tom je film melodramatický bezezbytku a bez podvratnosti. 80% Zajímavé komentáře: k212, ScarPoul, sidonka, mortak, Autenticita, Manesma (18.05.2018)

V životě každého z nás je kus prázdnoty. Někteří lidé ji vyplňují uměním, jiní se o to snaží Bohem a další třeba studiem. Pro mě to byly vždycky drogy. Pro Jane Campion to byla hudba. Navzdory přemlouvání mě ale film nepřemluvil, což může značit dvojí – film je špatně zhotovený (přece jen Campion od té doby nic kloudného nenatočila), nebo mi něco uniklo a uniká. (08.06.2008)

Asi nejsilnější filmové dílo, které kdy bylo natočeno o ženském údělu v patriarchálním světě... Jane Campion už nikdy nenatočila tak vynikající (a slovy jen těžko vystihnutelný) film... Film, který popisuje ženskou duši...a nemluví o ní ani tak svým (byť převelice silným) příběhem, ale především hudbou... V případě Piana skutečně nelze nezmínit emocionálně strhující a v pravém smyslu toho slova KRÁSNOU hudbu Michaela Nymana... K čemu tu Jane Campion vlastně odkazuje? Je v obecném povědomí, že Platón ve svém hierarchickém systému idejí na jeho samý vrchol dosadil právě ideu hudby... Hudební složka jako emotikon filmového snímku. Piano - hudební nástroj - symbol - atribut - nádherný a hluboký film... (20.11.2006)

Excelentní Holly Hunter, která nemusí za celý snímek promluvit ani slovo, přesto přesně víte, po celou dobu snímku ( díky jejímu výrazu ), co právě cítí a prožívá uvnitř. Výborná je i mlaďičká Anna Paquin a třetí do party Harvey Keitel. Bravurně vystavěný psychologický příběh okolo vztahu hlavní hrdinky ( němé Ady ) k pianu a hudbě a sílícímu vztahu mezi ní a Bainsem ( v podání excelentního Harveyho Keitela ). Opravdu mistrně zachycený rostoucí vztah mezi Adou a Bainsem a to především díky oběma hlavním představitelům. Co musím dále vyzdvihnout je brilantní kamera Stuarta Dryburgha a především nádherná hudba Michaela Nymana. I přes tyto superlativy, kterými jsem film zahrnul musím nicméně podotknout, že příběh se mi zcela " pod kůži " nedostal. Proto " pouze " ty 4 *! (13.07.2009)