Pražský student

Podle všeho patří Pražský student k přelomovým dílům kinematografie, ale jen proto mu nedám pět hvězdiček, když mě absolutně nebavil a zaujala mě jen scéna karetní partičky, kdy jednotliví účastníci mizí ve stínech a nakonec zůstává jen marnotratný student a jeho zrcadlové já. Raději se koukněte na některá pozdější a mnohem zábavnější expresionistická dílka. (27.12.2006)

[FNŘ 2010] Pražský student (1913) není expresionistický film, rozhodně ne svým výtvarným zpracovnáním, kulisami, výpravou, ani ničím jiným. Ale je mi jasné, proč byl o několik let později natočen znovu, a to lidmi, kteří stáli za Kabinetem doktora Caligariho. Ten ústřední motiv k tomu vyloženě svádí. Dvojník, který přišel ze zrcadla, to je perfektní nápad, navíc po technické stránce velmi dobře provedený. Lépe, než třeba ve Vozkovi smrti Viktora Sjöstroma. Ale několik výtek by se našlo. Například Paul Wegener v hlavní dvoj-roli je na roli studenta a nejlepšího šermíře v Praze skutečně až příliš starý a neohrabaný. Výkony absolutně všech postav jsou hrozné, ačkoliv poplatné době vzniku. Omluvou pro ně je, že to byli zřejmě divadelní herci. Ale zase to, že štáb natáčel přímo v Praze, to je zase hrozně zajímavý "bonus". (07.08.2010)

"Nejsem bůh, ani nemohu být ďábel, ale s pohrdáním vyslovuji tvé jméno. Protože kdekoli budeš ty, tam i já budu." Vynikající film o Balduinovi, bezstarostném studentovi a nejlepším šermíři v Praze, který se upíše mefistofelskému Scapinellovi, jenž si výměnou za balík peněz vezme Balduinův obraz v zrcadle. Wegener opět potvrdil svoje mistrovství, i když mi pořád, nemůžu si pomoct, výrazově připadal jako tlustší Ladislav Pešek. Tvůrci si zajímavě pohráli s klíčovým motivem dvojnictví a připravili celou řadu působivých scén, kdy se Balduin se svým druhým já utkává. Samozřejmě tu najdeme i nedostatky - v prostřední části Balduinovy milostné pokusy děj dost zdržují, cikánka Liduška, která při špehování svého idolu je schopná vylézt do patra domu nebo po hradební zdi, působí směšně a komicky; ale to jsou detaily. Skvělé dílo. (17.08.2012)

Problém filmu je jasný. S přihlédnutím k jeho stopáži se v něm zas tak moc naděje. Příběh lze označit za vágní a může působit zdlouhavě a rozvláčně. Co se ale může jevit jako největší zápor, může se z druhé strany pohledu brát jako největší klad. Jedinečnost toho filmu podle mě spočívá v jeho vnitřní bohatosti a v tom jak dokázal zprostředkovat autentickou atmosféru tajemné Prahy. Do toho filmu se dá vstoupit. Napojit se na něj a nechat se jeho prostředím pohltit. Ne, věřte mi, na téhle úrovni vám opravdu žádný jiný film, z doby před "Pražským studentem", podobný zážitek nezprostředkuje. Jeho tragický přesah rovněž umocňuje vnitřní podprahovou sílu díla. Nástup německého filmu, budoucího krále němého filmu, nemohl proběhnout lépe. (03.04.2021)

Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst. (09.02.2016)