Smoke

Malý, velký film. o malých, velkých lidech. Zapadlý krámek, kdesi v malém newyorském obchůdku, kde se protnou osudy několika našich hlavních hrdinů. Sladkobolné vyprávění, opravdu jako ze života, podpořeno tradičně přesvědčivými hereckými výkony. Milovníci tabáku, ti může klidně jednu hvězdu směle přihodit, já už s kouřením dávno přestal :) (24.04.2015)

Ha! Ak ste na fajčiarskej odvikačke alebo sa pokúšate prestať, tak bacha na tento film, bude sa vám páčiť! Nie je tam ani jedna scéna kde by sa nefačilo, asi preto sa volá SMOKE :) No nielen to je na ňom dobré, má krásne jednoduchý ale o to zaujímavejší dej, dobré postavy a v neposlednom rade Harveyho Keitela, ktorý je tu opäť excelentný. V jednoduchosti je krása! (05.12.2009)

Tak tenhle film přesně splňuje všechny moje požadavky na to, jak má vypadat pohodovej film a přesto s myšlenkou a dokonalými momenty, ať už je to každodenní Auggieho fotografování stejného místa, jeho setkání se starou milenkou, popisování, kolik váží dým nebo závěrečný vánoční příběh..Přímo hltám celkovou atmosféru filmu a způsob, jakým se postavy postupně proplítají..jo, Smoke se v mým přehrávači otáčí celkem často:-) (08.12.2008)

O každodenných maličkostiach, o malých i veľkých udalostiach, ktoré sú súčasťou života. Tiež o tom, že spraviť dobrý skutok na Vianoce nie je vôbec zlá myšlienka... Mám rád takéto priamočiare poviedkové filmy s hutnou obsahovou stránkou, ktoré sa nakoniec spájajú do nádherného príbehu s veľkým vrecom plným pekných myšlienok na zamyslenie. Preto mi to trochu pripomenulo Jima Jarmuscha, ktorému tiež filmy tohto razenia idú veľmi dobre. Môžem len odporučiť. 85/100 (10.04.2016)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)