Hellsing

chápu že někteří mají tento seriál ve velké oblibě, leč mne přijde seriál dějové plochý a tak nějak nudný, neb je mi vlastně lhostejný osud postav, snad jen kdyby byly napadeni armádou plyšových olihní... No, i tak by mne emoce seriálu míjeli, ony velebené souboje se nedostavily, avšak hudba je opravdu zajímavá (13.09.2012)

Hellsing je pro mnohé prvním (a někdy i jediným) anime. Já už mám za sebou přibližně stovku titulů, takže mě samozřejmě nemůže až tak nadchnout. Svým způsobem se jedná jen o komiksová jatka zalité rudou krví. O příběh zde ani tak nejde, postavy se nijak nevyvíjej, ale když máte hlavní hvězdu s obličejem a brýlemi Alucarda, tak není o zábavu nouze. Navrch přidávám ještě jeden bod za dobře namíchaný hudební koktejl... 8/10 (17.12.2007)

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)

Výborná kresba, komiksový švih, několik skvělých postav a výborně vymyšlené prostředí posouvají Hellsing oproti běžným upírským záležitostem o dost výše. Sám upír Alucard (budu se držet tohoto přepisu) se svými démonickými brýlemi, obří pistolí a červeným pláštěm je neuvěřitelně cool (normálně slovo cool nepoužívám, tady nejde jinak). Vedoucí tajné organizace Hellsing Jejího Veličenstva Lady Wingate Integra Hellsing je mu důstojnou, panovačnou, tvrdohlavou a zároveň uhlazeně elegantní nadřízenou. Bývalá policistka Ceres Victoria, nyní další nemrtvá zaměstankyně institutu Hellsing, má pro změnu uniformu tak úzkou, že člověk má obavy (či se těší), že tlak jejích naděr odstřelí všechny knoflíčky. Nejdříve se těžko vyrovnává s žízní po lidské krvi, pak však je raději užitečnou a nosí s sebou obří kanón na střely z ochuzeného uranu (což mi musí být jako člověku, který sem tam dělá s radioaktivitou, sympatické). Také má zvláštní loajální, lehce submisivní, vztah se svým pánem znemrtvitelem Alucardem. A konečně je tu kněz z institutu Iškariotského, jakési subdivize katolické církve (katolíci ať se tou nadsázkou neurazí), která je obdobou institutu Hellsing, Alexander Andersen. Andersen je určitě nejcharismatičtější Alucardův protivník, s oblibou kolem sebe po večerníčkovském způsobu hází stránky z Bible a bojuje dvěma bajonety (tedy, dva má neustále v ruce, ale vzhledem k frekvenci vrhání, jich musí mít mraky) které vzdáleně připomínají lopatky na servírování dortů. Škoda, škoda, že ostatní protivníci, včetně protivníka finálního mu nesahají ani po kotníky. A škoda je i toho, že jinak pěkně navržená postava Ceres do příběhu až tak významně nezasahuje a nemá šanci se rozvinout. A škoda i banality příběhu samotného. Přesto je to komiksová zábava, skrze kterou prolétnete jak střela z Ceresina DURG udělátka desítkou ghúlú. Za výtky jedna hvězda dolů. (05.03.2007)

Hellsing je mnou dlouho přehlížena a přitom zasloužená klasika představující asi největšího frajera anime světa – upíra Alucarda (nebo jak správně japonsky Akádo). Bohužel seriál ho staví na vedlejší koleje a hlavní hrdinkou je Alucardem nově stvořená upírka Seras Victoria. Jako mlaďoch mezi pány noci se musí nejenom smířit se svojí novou existencí, ale také se naučit být správným upírem a poslouchat svého stvořitele. To vše probíhá v rámci prastaré tajné organizace Hellsing, chránící její veličenstvo Královnu a Velkou Británii před „nesmrtelnými“ tvory noci. Najednou totiž se projevuje zvýšená aktivita řádících upírů a jejich otroků tzv. ghúlů. Akce, krev a násilí je na denním (či nočním) pořádku, nepřátele jsou čím dál tím více silnější a my se jen můžeme užívat chvíle, kdy se objeví Alucard a všem nandá bez mrknutí oka. Seriál částečně vychází ze stejnojmenné mangy, ovšem cca po pátém díle se ubírá svojí vlastní cestou (lze říci, že trochu do oči bijící). Některé motivy proto se vytrácejí do ztracena, některé zase nejsou dostatečně objasněné, každopádně i přesto je satisfakce velká a konec má více výkladů. Velké plus pro krátkost série (13 dílů) a skvělou hudbu. (22.03.2014)