Hellsing

Začněme nejprve stručným nástinem příběhu a prostředí: Upíři existují, jak už to tak bývá, od středověku, kdy se kníže Vlad III. řečený Drákula odvrátil od křesťanské víry a stal se prvním nemrtvým živícím se lidskou krví. Od té doby se upíři množí a ohrožují nic netušící lidstvo... ale stejně jako oni jsou potomci prvního upíra, i potomci prvního bojovníka proti upírům stále existují a stále proti nim bojují – konkrétně tedy Lady Integra Hellsing a její polooficiální Organizace Hellsing následující rozkazy samotné Anglické královny. Jí z neznámých důvodů pomáhá i tajemný upír Alucard* a jeho čerstvě nemrtvá chráněnka Victoria Ceras, jejímž pohledem také divák sleduje vyprávění. _A teď už k samotné televizní sérii: Vzhledem k tomu jak velké popularitě se Hellsing těší, jsem od něj podle předsudku „Co je mainstreamově oblíbené, to nemůže být skutečně dobré.“ nečekal nic výrazně zajímavého... ale byl jsem velmi mile překvapen - jde totiž o vynikající anime, které na upírský žánr není akční parodií jak by se zprvu zdálo, ale je jeho velmi kvalitní součástí, která ho obohacuje dosti zajímavými prvky a vyznačuje se jak zajímavou audiovizuální estetikou, tak i velmi solidní atmosférou. _Nejdůležitější, samozřejmě, je v něm samotné prostředí Organizace, působící v Británii nahlížené prizmatem typicky japonského vnímání, které zpočátku může působit až parodicky a směšně, obzvláště co se fanatického vzývání Královny a anglikánské církve týče... ale přesto, parodií není. Naopak se postupem času stává svébytným světem s vcelku zajímavou mytologií a rozvrstvením na jednotlivé mocenské celky a zájmové skupiny. Výrazně se právě v něm odráží japonská fascinovanost západní kulturou a její historií a legendami, ať už samotným Drákulovským mýtem na kterém anime stojí, britským gentlemansky patetickým patriotismem či křesťanskou vírou s jejími jednotlivými církevními frakcemi a rozbroji mezi nimi. _Do něj pak poměrně smysluplně zapadají postavy, které ani v jednom případě nejsou vyloženě heroické a kladné, ale právě pro jejich odlišné charaktery a diskutabilní motivy a konání jsou zajímavé a, svým způsobem, i dosti sympatické. Právě jejich postupné poznávání je hlavním důvodem, proč seriál nabírá čím dál tím větší tempo a získává na napětí i přes fakt, že samotná zápletka příběhu (točící se kolem uměle vyráběných upírů a mírně nesouvislého pátrání po jejich zdroji) není zas tak zajímavá jak by mohla být a za hlubokomyslnou by se dala označit opravdu jen stěží. Naštěstí není „ústřední“ děj zdaleka tak důležitý jako jeho podhoubí vycházející z postav a jejich fikčního světa, a hlavně samotná narace a styl s jakým je tento celek vyprávěn. _Úpírské téma už jistě bylo zpracováno i lepšími způsoby, ale právě Hellsing ho zdařile kombinuje s mixem „britsko-japonského“ nazírání a s komiksovou estetikou, která je v jeho případě skutečně „cool“ i bez pejorativního nádechu a do očí bijící prvoplánovosti. Jen škoda nepříliš zajímavého děje a jisté nedotaženosti do konce co se některých motivů týče. 9/10 (25.03.2010) (méně) (více)