Divá Bára

"Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska." Takže to se styďte vy svatouškové, pámbíčkáři a modloslužebníci, protože přirozeně divoké Báře nesaháte ni po okraj sukně - tedy pokud ji zrovna neodloží. Mně se prostě Bára moc líbila, stejně jako hudba i obraz. Jen ten příběh mě nějak moc neuchvátil, ale to bude asi tím, že jsem kdysi při povinném čtení děl paní Němcové většinou dost trpěl. (25.10.2016)

Bezesporu nejlepší film Vladimíra Čecha, až se v porovnání s jeho další tvorbou divím, že něco tak silného natočil. Taktéž první role Vlasty Fialové a zase ta nejzásadnější, ta která pravděpodobně značně ovlivnila i její další kariéru. Vlasta hraje Báru výborně, většinu filmu strhává pro sebe a to přesto, že i ostatní herci nejsou vůbec špatní, například taková Jana Dítětová, nebo charismatický Robert Vrchota. Další podstatnou částí filmu je kamera Václava Hanuše. Ta řekne to, co herci neřeknou... nádherné poetické záběry a samozřejmě i ty "náročnější", když se projevuje nepochopení ostatních obyvatel vesnice. Právě kamera má zásadní podíl na atmosféře filmu, ale opomenout nemohu ani hudbu. Celkově je filmová Divá Bára kvalitou minimálně srovnatelná s předlohou, možná jí občas dokonce předčí. Zajímavý je film i z historického hlediska a to díky místu natáčení... 75% (16.04.2016)

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Jak trefně napsal Théophile Gautier: "Neřest a přetvářka! - Ano, svět není jiný! / S noblesou, mravně, káže všem, / rozprostřen jako plášť na stoce plné špíny, / na srdci červy prožraném! / Psík štěká: svatoušek napadá zpovzdálečí / ctnost a své hříchy ukrývá! / Bezelstná prostota u nohou zloby klečí, / ustrašená a bázlivá. / Panenskou čistotu hanobí kurtizána, / spodina, pouhá lidská veš. / Bezzubá stařena před zraky svého Pána / zažloutlými rty šíří lež. / Zaslouží vypískat, ty macbethovské baby, / ty vředy, děvky z dávných dob, / trojklané jazyky hadů, čím jinak vábí? / Jsou jako obílený hrob! / Dnes už je všechno zas v pořádku, ale dříve? / Nejméně třicet rozcestí / vidělo aférky, svůdce i vozky chtivé / nejodpornějších neřestí! / Ty byvší zábavy! Leccos je připomíná: / tváře, tak divně zbarvené, / povadlá, vrásčitá kůže i trudovina / a pod ní zbytky plamene. / Pokrytecky si dnes klekají na dlaždice, / růženec v ruce, s pocitem, / že doby skandálů zahalí nestoudnice / velebníčkovským hábitem! / A právě ony ji hanobí bez ostychu / a drze špiní čistý cit, / mou lásku nad lásky, před nebem prostou hříchu: / Bůh nemá proč ji odsoudit!" (18.07.2017)

Divou Báru zahrála Vlasta FIALOVÁ jedinečně. Byla herečkou opavského divadla a v tehdejším castingu (jak se dnes říká) to vyhrála absolutně. Robert VRCHOTA jako myslivec, musel čelit ve vesnici hloupým, pověrčivým a nepřejícným lidem, ale protože byl vzdělaný a byl "pánský myslivec", tak měl ve vesnici respekt. Pravdou ovšem je, že to byl velmi hezký člověk a že se na VRCHOTU chodilo do biáčku. Ten kdyby hrál " vrbu u potoka", tak bylo zaručeně vyprodáno. Velmi hezký film a i dnes by měl mládeži co říci (kdyby se ovšem v kinech nebo Tv hrál). V září 2009 vyšla na DVD "Divá Bára " a světe div se ! Myslivce tam hraje podle seznamu na DVD JOSEF Vrchota !!!! Nepochopím, jak takovou chybu mohou přehlédnout ! (Ne na obalu, ale na filmu !) Říkám si, že se to opravdu u FILMEXPORTU hemží "filmovými odborníky ! Ale co dělá výstupní kontrola ? Ta už dnes u výrobků neexistuje ? (08.10.2007)