Divá Bára

Vizuálně pohlcující snímek. Kamera je na tomhle filmu skutečně neobyčejně schopná vyprávět příběh za samotné herce. Vlasta Fialová a spol. jsou samozřejmě nedílnou součástí vyprávění, ale kamera si dokáže s jemnými detaily mimořádně vyhrát a téměř je nahradit. A dohání to, co se příběhu nedostalo v dramatické rovině. Přes nepříliš úderný ráz vyprávění se občas dostavil pocit prázdnoty v příběhu, který však poctivě gradoval v několika scénách. Když jsem pak film hodnotil zpětně, přece jen ta zápletka kolem "čarodějnickými" schopnostmi obdařené dívky mně přišla poněkud vlažná a roztahaná, ale režisér prokázal, že filmu vdechl život svým citem pro nevšední poetiku, která v dnešním filmovém světě už nemá zastoupení. 60% (08.06.2013)

Jak trefně napsal Théophile Gautier: "Neřest a přetvářka! - Ano, svět není jiný! / S noblesou, mravně, káže všem, / rozprostřen jako plášť na stoce plné špíny, / na srdci červy prožraném! / Psík štěká: svatoušek napadá zpovzdálečí / ctnost a své hříchy ukrývá! / Bezelstná prostota u nohou zloby klečí, / ustrašená a bázlivá. / Panenskou čistotu hanobí kurtizána, / spodina, pouhá lidská veš. / Bezzubá stařena před zraky svého Pána / zažloutlými rty šíří lež. / Zaslouží vypískat, ty macbethovské baby, / ty vředy, děvky z dávných dob, / trojklané jazyky hadů, čím jinak vábí? / Jsou jako obílený hrob! / Dnes už je všechno zas v pořádku, ale dříve? / Nejméně třicet rozcestí / vidělo aférky, svůdce i vozky chtivé / nejodpornějších neřestí! / Ty byvší zábavy! Leccos je připomíná: / tváře, tak divně zbarvené, / povadlá, vrásčitá kůže i trudovina / a pod ní zbytky plamene. / Pokrytecky si dnes klekají na dlaždice, / růženec v ruce, s pocitem, / že doby skandálů zahalí nestoudnice / velebníčkovským hábitem! / A právě ony ji hanobí bez ostychu / a drze špiní čistý cit, / mou lásku nad lásky, před nebem prostou hříchu: / Bůh nemá proč ji odsoudit!" (18.07.2017)

Takhle nějak má vypadat zpracování povídky Boženy Němcové. Když jsme na střední probírali Boženu Němcovou a její povídky, hned jsem si představila Báru v podání Vlasty Fialové. Člověk by ani nevěřil, že filmu už je půl století, ten čas tak nemilosrdně letí. Musím připomenout i pár krásných záběrů na šumavskou přírodu. Filmaři si uměli vybrat zajímavé lokace. (04.12.2008)

Bára je krásne dievča, no nielen zovňajškom, ale aj svojimi vlastnosťami - úprimnosť, odvaha, nefalšovaná láska. V dedine, v ktorej žije, však "rozkvitá" poverčivosť a závisť. Mnohí ju tak považujú za akúsi čarodejníčku. Sú však aj takí, ktorí sú jej oporou. FILM SA KRÁSNE VYSMIEVA Z POVERČIVOSTI, Z KTOROU MAJÚ, PARADOXNE, PROBLÉM EŠTE AJ MNOHÍ ĽUDIA 21. STOROČIA, NAPRIEK VŠETKÉMU VEDECKO-TECHNICKÉMU POKROKU. KTO JE ÚPRIMNE ODDANÝ BOHU (DOBRU), NEMUSÍ SA NIČOHO BÁŤ, ANI DIABLA, HOCI EXISTUJE. Žiaľ, v úvode je prinajlepšom diskutabilné zobrazenie divokého - rozpustilého správania hlavnej hrdinky. (01.07.2007)

Vlasta Fialová je má oblíbenkyně, možná i proto, že jsem měla tu čest ji vídávat na brněnských divadelních prknech. Nádherná žena s uhrančivým pohledem a sametovým hlasem, jaký neměl obdoby. Bára v ní našla ideální představitelku, představit si v podobné roli naivní Gollovou (Miluji ji, aby nedošlo k omylu) či některou ze vznosných předválečných hvězd je nemožné, žádná z nich v sobě neměla tu Fialové divokost, vášnivost a nespoutanost. Mimochodem, podobně dokázala po letech hrát další má milovaná Brňanda, Libuše Geprtová. Ale to je jiná kapitola. Povinná četba se v Divé Báře přetavila ve strhující příběh, napínavý a temný, naštěstí s dobrým konce,. Co je to happy end jsme ještě tehdy neviděli. Já ji totiž viděla odhadem v roce 1966-7! A Vrchota byl zamlada fakt fešák. Mimochodem, některé předsudky se doteď moc nezměnily, že? (26.05.2008)