Divá Bára

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Zvláštní, že česká kinematografie dokázala být v 50.letech tak světová. Divá Bára, krásná adaptace na román od B. Němcové. Po mnoha úspěších tohoto filmu, můžeme být hrdí, že V. Čech do hlavní role obsadil mladičkou Vlastu Fialovou, pro kterou to byl první rozjezdový film, před její zlatou érou v českém filmu. Za roli Divé Báry byla v Japonsku Fialová oceněna herečkou roku. (24.04.2011)

Divá Bára patří neodmyslitelně k našemu nejlepšímu "venkovskému písemnictví", mezi Holečky a Baary, Raise a Mrštíky, a .... Film jsem shledl na prázdninovém filmovém festivalu pro svoje vnčky, kterým se film líbil ze všech nejvíc; na dalších místech (zatím): Už zase skáču přes kaluže (těsně za Bárou), Knoflíková válka (remake), Zpívající pundřenka. Mně tu trochu vadila nepříliš zdařile vmyšlená a provedená role čertovského myslivce. (01.08.2024)

První film Vlasty Fialové, hlavní role neohrožené, a přesto půvabné Báry......(tehdy za ni maminka musela povolit scény, kdy plavala ve "Škaredém jezírku" nahá, protože nebyla plnoletá), a hned neuvěřitelný úspěch. V Evropě, kam byl film do téměř všech okolních zemí prodán, .....a jako kuriozitu uvádím že např. v Japonsku byla v této roli tak obdivována, že byla zvolena nejkrásnější herečkou roku......spolu s ní hráli renomovaní čeští herci : J.Vojta, J.Pivec, J.Dítětová, J.Kemr, a v roli "Černého myslivce" Robert Vrchota. (12.02.2007)

Bára je krásne dievča, no nielen zovňajškom, ale aj svojimi vlastnosťami - úprimnosť, odvaha, nefalšovaná láska. V dedine, v ktorej žije, však "rozkvitá" poverčivosť a závisť. Mnohí ju tak považujú za akúsi čarodejníčku. Sú však aj takí, ktorí sú jej oporou. FILM SA KRÁSNE VYSMIEVA Z POVERČIVOSTI, Z KTOROU MAJÚ, PARADOXNE, PROBLÉM EŠTE AJ MNOHÍ ĽUDIA 21. STOROČIA, NAPRIEK VŠETKÉMU VEDECKO-TECHNICKÉMU POKROKU. KTO JE ÚPRIMNE ODDANÝ BOHU (DOBRU), NEMUSÍ SA NIČOHO BÁŤ, ANI DIABLA, HOCI EXISTUJE. Žiaľ, v úvode je prinajlepšom diskutabilné zobrazenie divokého - rozpustilého správania hlavnej hrdinky. (01.07.2007)