Divá Bára

Tolik čarodějnic není v žádném jiném českém filmu. Začíná to příchodem polednice do chalupy za pěkné bouřky. Ve světnici zrovna probíhá porod. Maminka není v nelepší kondici a tak čarodějnice vymýšlí, jaké čáry by jí pomohly. Rozvažte všechny uzle, odemknout všechny zámky! A čarodějnice se mohou přetrhnout. Čekám, že nakreslí na podlaze veliký pentagram a začnou kolem něj tančit. Pak je tu ještě babka kořenářka, která vaří kouzelné letkvary za pronášení roztodivných magických formulek, až se démoni blahem tetelí. Jen Báře je to k smíchu. Ostatní vesničani čarodějnictví otevřeně fandí. Film má úžasné tempo i atmosféru až do Bářina strašení pana správce. Tato zápletka je pořádně zpackaná. Nechápu, proč Bára utíká před vesničany i s třímetrovou kápí. Konec se záchranou Báry se už zase vrací do těch správných kolejí. Nejhezčí moment filmu: schovanka říká, že nechce správce, že se raději utopí. Bára odpoví: ty bys to napravila! Copak jsi někdy slyšela, že by třeba laňka nebo pěnkava nebo jiný Boží tvor sám se sprovodil ze světa? Vynikající Vlasta Fialová a perfektní Robert Vrchota. 90 % (23.05.2020)

"Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska." Takže to se styďte vy svatouškové, pámbíčkáři a modloslužebníci, protože přirozeně divoké Báře nesaháte ni po okraj sukně - tedy pokud ji zrovna neodloží. Mně se prostě Bára moc líbila, stejně jako hudba i obraz. Jen ten příběh mě nějak moc neuchvátil, ale to bude asi tím, že jsem kdysi při povinném čtení děl paní Němcové většinou dost trpěl. (25.10.2016)

Jak trefně napsal Théophile Gautier: "Neřest a přetvářka! - Ano, svět není jiný! / S noblesou, mravně, káže všem, / rozprostřen jako plášť na stoce plné špíny, / na srdci červy prožraném! / Psík štěká: svatoušek napadá zpovzdálečí / ctnost a své hříchy ukrývá! / Bezelstná prostota u nohou zloby klečí, / ustrašená a bázlivá. / Panenskou čistotu hanobí kurtizána, / spodina, pouhá lidská veš. / Bezzubá stařena před zraky svého Pána / zažloutlými rty šíří lež. / Zaslouží vypískat, ty macbethovské baby, / ty vředy, děvky z dávných dob, / trojklané jazyky hadů, čím jinak vábí? / Jsou jako obílený hrob! / Dnes už je všechno zas v pořádku, ale dříve? / Nejméně třicet rozcestí / vidělo aférky, svůdce i vozky chtivé / nejodpornějších neřestí! / Ty byvší zábavy! Leccos je připomíná: / tváře, tak divně zbarvené, / povadlá, vrásčitá kůže i trudovina / a pod ní zbytky plamene. / Pokrytecky si dnes klekají na dlaždice, / růženec v ruce, s pocitem, / že doby skandálů zahalí nestoudnice / velebníčkovským hábitem! / A právě ony ji hanobí bez ostychu / a drze špiní čistý cit, / mou lásku nad lásky, před nebem prostou hříchu: / Bůh nemá proč ji odsoudit!" (18.07.2017)

Na svou dobu neobyčejně čistý film, respektující předlohu bez jakéhokoli poklonkování režimu. Drobná výtka spadá především na většinu hereckých představitelů, jejichž postavy jsou značně jednorázové. To se ovšem netýká Vlasty Fialové, která se mohla stát skutečnou star. Hvězdy bez vyhrnutých rukávů a montérek se bohužel v padesátých letech nerodily. (12.07.2003)

Tvorcovia si mierne upravili knižnú predlohu, tentoraz im to však nebudem priveľmi vyčítať, lebo film tak získal vzácnu atmosféru a istú dávku pridaného napätia. V podstate jednoduché, no zároveň aj zaujímavé dielko pôsobí veľmi čerstvo a aktuálne aj napriek svojmu úctyhodnému veku. Trošku romatiky, trošku bu-bu-bu, trošku búrok, trošku viac povier, ešte viac predsudkov a nevedomosti: no a máme tu solídnu výpoveď o tom, ako to majú tí "iní" ťažké - v onej dobe zvlášť. Nebyť záverečného - priveľmi moralizujúceho - Bárinho monológu na margo tuposti jej spoluobčanov (hoci si tie slová bezpochyby zaslúžili) som ešte spokojnejšia: ale spokojná som aj tak. Dokonca veľmi. Snáď sa moje dojmy nepozmenia ďalšími pozretiami... (11.06.2013)