Divá Bára

Filmová koncepce se po únorových událostech změnila v předem stanovené šablony, které se opakovaly především v dobových schematických veselohrách a patosových historických freskách. Režijní debutant Vladimír Čech přišel do tohoto ovzduší se starým romantickým příběhem z dob vrcholné fáze českého národního obrození, nejvýrazněji zastoupeného emancipovaným ženstvím Boženy Němcové. Z původně řadové povídky, která ve spisovatelčině díle zaujímala spíše panoramatickou, než jinak významovou součást tvorby, se díky mimořádně citlivému přístupu tvůrců podařilo vytvořit čistý romantický příběh bez falešných a umělecky nahodilých gest. Trojským koněm se stala tehdy vlastně neznámá dvacetiletá opavská herečka Vlasta Fialová, typově přesně odpovídající autorské představě o dívce, bořící chatrné mantinely úzkoprské morálky. Odvaha, s jakou Fialová vstoupila mezi zkušené matadory filmové praxe, je namnoze podobná osudu hlavní hrdinky a doba, která měla přijít rozhodně nepodporovala herecký individualismus a jakékoli projevy výjimečnosti. BÁRA však není úspěchem pouze titulní představitelky, hozenou rukavici pozvedli i další vynikající umělci. Jana Dítětová v postavě Eliškovic farářky vytváří nádhernou paralelu k spontánní a živelné Báře, toužící sice po vlastním životě, ale jen stěží sbírající odvahu k uskutečnění svých plánů. Jednu ze stěžejních rolí své rané filmografie tu vytváří Robert Vrchota, který tehdy vyplňoval mezeru v mužských ideálech první republiky a okupace, a na kraji vesnice usazený myslivec se nakonec stává opravdovým zachráncem Bářina života. Groteskní figurku namyšleného panského správce tu pomocí sarkastického humoru a karikaturní nadsázky vynikajícím způsobem sehrál Jan Pivec, vděčnou postavu venkovského faráře, pěstujícího kromě své botanické vášně takřka otcovský vztah k všemi nenáviděné Báře, ztvárnil Jaroslav Vojta. Naopak sázkou na jistotu bylo obsazení Gustava Hilmara do role zatvrzelého a hrubiánského rychtáře, vůdčí osobnosti vzpoury proti volnomyšlenkářství titulní hrdinky. Zcela výjimečný snímek, který dodnes neztratil nic ze své působivé, lehce hororové atmosféry, spoluvytvářené kameramanským mistrovstvím Václava Hanuše, náleží k trvalým hodnotám naší národní kinematografie, k skutečně posledním odkazům svobodné tvůrčí vůle, jež měla být v krátkém čase nahrazena kolektivní poslušností slepých ignorantů. Ve filmu, jakkoli i jinde, stále platí, že štěstí přeje připraveným. Audentes fortuna iuvat. (05.10.2008)

Dílo paní Němcové mě vždy míjelo. Nevím proč, ale z Babičky mám husí kůži dodnes. Naopak Divá Bára je krásný film, i když jako předloha slouží právě povídka mé neoblíbené autorky Němcové. Je to upravené, ale to vůbec nevadí. Paní Fialová je zde opravdu nádherná ( v původní povídce Bára žádná krasavice nebyla ) a ta ukázka lidské tuposti a nedostatku kritického myšlení je vlastně věčná. Bohužel.... (23.10.2018)

Divou Báru zahrála Vlasta FIALOVÁ jedinečně. Byla herečkou opavského divadla a v tehdejším castingu (jak se dnes říká) to vyhrála absolutně. Robert VRCHOTA jako myslivec, musel čelit ve vesnici hloupým, pověrčivým a nepřejícným lidem, ale protože byl vzdělaný a byl "pánský myslivec", tak měl ve vesnici respekt. Pravdou ovšem je, že to byl velmi hezký člověk a že se na VRCHOTU chodilo do biáčku. Ten kdyby hrál " vrbu u potoka", tak bylo zaručeně vyprodáno. Velmi hezký film a i dnes by měl mládeži co říci (kdyby se ovšem v kinech nebo Tv hrál). V září 2009 vyšla na DVD "Divá Bára " a světe div se ! Myslivce tam hraje podle seznamu na DVD JOSEF Vrchota !!!! Nepochopím, jak takovou chybu mohou přehlédnout ! (Ne na obalu, ale na filmu !) Říkám si, že se to opravdu u FILMEXPORTU hemží "filmovými odborníky ! Ale co dělá výstupní kontrola ? Ta už dnes u výrobků neexistuje ? (08.10.2007)

"Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska." Takže to se styďte vy svatouškové, pámbíčkáři a modloslužebníci, protože přirozeně divoké Báře nesaháte ni po okraj sukně - tedy pokud ji zrovna neodloží. Mně se prostě Bára moc líbila, stejně jako hudba i obraz. Jen ten příběh mě nějak moc neuchvátil, ale to bude asi tím, že jsem kdysi při povinném čtení děl paní Němcové většinou dost trpěl. (25.10.2016)

Bože, ten film ale utrpěl lety. Jeho forma, kdy celým filmem téměř bez přestávky zní symfonická hudba a patos, střihová skladba, kdy se vrší celky na polocelky a detail téměř nezavadíte. Nebýt možnosti sledovat rozkošnou Vlastu Fialovou, tak se tohle, jinak dobře se čtoucí drama Boženy Němcové, nedá dokoukat. Jak by asi filmový přepis literárního díla vypadal, kdyby ho dostal do rukou třeba Vávra nebo Vláčil a ne průměrný režisér Čech? Tahle adaptace mi zde na ČFD přijde příliš přeceňovaná. (09.05.2021)