Bernard and Doris
Režie:
Bob BalabanKamera:
Mauricio RubinsteinHudba:
Alex WurmanHrají:
Susan Sarandon, Ralph Fiennes, Don Harvey, Chris Bauer, Monique Gabriela Curnen, Neal Huff, Peter Asher, Dominick Dunne, Bruce MacVittieObsahy(1)
Komedie z původní produkce HBO uvádí dva špičkové herce, Susan Sarandonovou a Ralpha Fiennese, v hlavních rolích příběhu o neobvyklém přátelství dvou lidí ze zcela odlišných světů, kteří spolu neměli nic společného. Vypráví o vztahu bohaté dědičky tabákového impéria Doris Dukeové a jejího irského komorníka Bernarda Laffertyho. Po šesti letech služby si Bernard, nezastírající, že je homosexuál, získal Dorisinu naprostou důvěru. Stal se jejím společníkem doma i na cestách a ovládl chod celé domácnosti. Vzájemné pouto bylo tak silné, že vydrželo i mužovu závislost na alkoholu, z níž se musel léčit. A než Dukeová v roce 1993 zemřela, stál jí po boku jako nejdůvěryhodnější rádce, nejdražší přítel a po její smrti se dokonce stal správcem mnohamilionového jmění. Co se asi odehrávalo za zavřenými dveřmi a co umožnilo vznik tak silného pouta mezi „princeznou“, která měla vše, a „chuďasem“, jenž se stal jejím dědicem? Scénář napsal Hugh Costello, režíroval Bob Balaban. (HBO GO)
(více)Recenze (38)
Výborné herecké výkony Ralpha Fiennese a Susan Sarandon jsou jednoznačně ozdobou tohoto filmu, který ukazuje to, jak je možné milovat jednoho člověka a nic za to nechtít, anebo naopak dlouhodobě si na něco hrát, a pak krátce nést plody svého jednání. Asi je možné se na postavu Laffertyho dívat oběma způsoby, ale poslední scéna s ním mluví dost jasně. ()
Film mnohých kvalít. Obaja hlavní predstavitelia hrajú výborne. Skvelo zachytená dobová atmosféra (až som miestami zabúdal, že nepozerám filmy natočený koncom 80. rokov). A dej bol príjemne pohodový. No v konečnom vyznení som sa už v poslednej tretine nudil. To je problém životopisných filmov - musia už nejako doznieť do konca. ()
Říkal jsem si, že tenhle film nebude nic zvláštního. Jen klasické nevýrazné komediální drama, kterých jsou tuny, ale docela dost mě to překvapilo. Vztah mezi Bernardem a Doris, tedy mezi bohatou paničkou a jejím služebníkem, mě dost překvapil. Není to, na první pohled, nic zázračného, ale je to prostě o problémech, kteří ty dva ve svém nitru mohou řešit. A já si myslím, že v rámci života to bylo moc hezky natočené. Představte si, že někoho potkáte a během chvíle si uvědomíte, že na něj čekáte celý život. Ta harmonie mezi dvěma lidmi, ta se nepotká každý den, ale právě jednou za život a přesně tohle se stalo u Bernarda a Doris, kteří k sobě prostě patřili. Zvláštní na tom všem je, jak jim to lidé z jejich okolí nikdy nepřáli. Ale co, to jsou holt lidé. Na nich se nikdy nic hezkého najít nedá. ()
Pro mě to byl fascinující zážitek v podobě hereckých výkonů Susan a Ralpha. Tryskala z toho křehkost a zvláštní harmonie mezi tak odlišnými bytostmi a přitom to nepůsobilo ani trochu rušivě. K tomu hudební podkres, který hladil po duši a já nemám vlastně vůbec nic, co bych Bernardovi a Doris vytkla. ()
Viděla jsem starší zfilmovanoou verzi tohoto příběhu, kdy komorník byl jednoznačný prospěchář. Kdo ví? Tohle je druhá možnost. Filmově je to slušné, ale nuda. Vše důležité nebo zajímavé (Bernardovy i Dorisiny milostné záležitosti) se odehrává mimo plátno. Vidíme jen rutinu všedního dne, jen pracovní části, sem tam zjeměné vzájemně křehkým kontaktem, který mohl ale také nemusel přerůst ten pracovní. Co pro ni bylo 5 milionů dolarů, když neměla děti? /8. 2. 2011/ ()
Reklama