Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír NeffKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Štěpán LuckýHrají:
Eduard Cupák, Zuzana Stivínová, Jaroslav Vojta, Luděk Munzar, Karel Höger, Zdeněk Braunschläger, Vlastimil Hašek, Václav Sloup, Lubomír Kostelka, Vladimír Brabec, Jan Tříska, Jiří Kodet (více)Obsahy(1)
Praha v sedmdesátých letech 19. století. Práce ve Smolíkově sirkárně je těžká a zdraví nebezpečná. Špatně placení dělníci připomínají pochodně, protože jejich oděvy jsou nasáklé jedovatým fosforem. Mladý Josef Rezler také pracuje v sirkárně a ze svého výdělku živí matku i malé sestry. Věčně opilého otce vyhodí z domu. Starší dělník Brož přiměje Josefa, aby se naučil číst a psát. V Praze vypukne epidemie cholery a Josef jako jediný z rodiny přežije onemocnění... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Symbolika: 3x6 - „60 děl pálí. Tucet děl jim odpovídá.“ Komunisté se neuvěřitelně rouhají proti Bohu: „Jak se na to může Pán Bůh dívat…..“ To co ta nešťastná žena potom vypustí z úst, jsem ještě nikdy v životě neslyšel a doufám, že už ani nikdy v životě neuslyším. / Matouš 22:36-38 (Farizej se ptá Ježíše) Učiteli, které přikázání je v zákoně největší? A on mu řekl: “Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.“ ()
Áno, je to agitka. A napriek tomu, že takéto staré filmy vůbec nemusím, ma to naozaj zaujalo. A určite to nebolo iba preto, že sa tam vyskytovala továreň na zápalky. To bola iba príčina, prečo som to pozeral. Herecké výkony naozaj kvalitné, plejáda hercov zaujímavá. A tí, ktorí si myslia, že bez socialisticko/komunistického hnutia by sme sa v histórii zaobišli, by mali pouvažovať koĺko hodín v práci by strávili dnes, počas terajšej "demokracie", keby vôbec neexistovalo. To však neznamená, že im tie ich marxisticko-leninské kecy žeriem. ()
Na rok vzniku a na režiséra je ten film malý zázrak. Je zde prostě méně propagandy a více kumštu než by jeden čekal. Mnohé postavy jsou plasticky vykresleny, tísnivé a depresivní pasáže (třeba ten pohled zoufalé matky na blýskající se střenku nože ležícího v prázdné ošatce na chleba) jsou občas odlehčeny humorem. Příběh z doby, kdy byl socialismus vírou, která poníženým a uraženým dávala důstojnost a naději. Skvělý výkon Karla Högra. Kdyby někdo tehdy chtěl natočit Dostojevského Velkého inkvizitora, byl by Hoger v této kreaci plné sladkého sadismu ideálním představitelem. Scénář byl zřejmě napsán dle knihy Josefa Rezlera Ze života průkopníků sociální demokracie. ()
"Když jsem slyšel píseň dělníků, tento nádherný výkřik bolesti a melancholie, byl jsem omámen a něžně dojat. Jak dlouho jsme čekali na trochu silné a skutečné poezie! Ať člověk patří ke kterékoli straně, ať byl živen jakýmikoli předsudky: jest nemožno nebýti dojat divadlem tohoto nemocného zástupu, který vdechuje prach dílen, polyká bavlnu, otravuje se bělobou a rtutí a všemi jedy, jež pomáhají tvořit mistrovská díla, – tohoto zástupu, který hyne a úpí a jemuž země děkuje za zázraky, který cítí v žilách divokou purpurovou krev, který posílá dlouhý, smutkuplný pohled za sluncem a v stinné aleje velikých parků a který za to vše jako pro útěchu a zotavení z plna hrdla stále jen propukává v spasitelnou zvěst: Chceme se navzájem milovat!“ (Charles Baudelaire) ()
Skvěle obsazené sociální drama dosahuje svých vrcholných momentů v naprosto překvapivých chvílích, ať už je to naplivání do tváře boha, který to vše připustil, prozření trojice potulných muzikantů a její zapojení se do socialistického hnutí, zde je pravděpodobně emocionálně nejvýživnější, když navštíví Ančí s podporou, nebo odhození všech ideálů o spravedlivé společnosti ihned poté, co mladý pán převezme fabriku. Tomu všemu vévodí uhrančivě odporný Högrův ředitel věznice. ()
Reklama