Listopadová romance

Moje první největší filmová láska. Viděla jsem poprvé asi ve třinácti letech... Srdeční záležitost... Film můžu vidět kdykoliv znovu a nikdy mě neomrzí... ♥ Miluji jednotlivé scény sladěné s nádhernou hudbou, která se vždy hodí k dané scéně. „Ale já chci jen Tebe“. „Vždyť mě máš, navždy...A teď mě nech jít..“ (13.10.2016)

Možná je mé srdce už zatvrdlé. Anebo možná je tohleto ten nejbanálnější příběh pod sluncem. Akorát jen střelivo pro lidi, pohrdající hollywoodem k obhájeních svých inteligentních evropských mlčecích dramat. Protože, jak se dá obhájit existence tohoto 100X a častokrát i lépe natočeného příběhu... Jedna hvězda za Isaacse v zeleném tu-tu. (29.06.2008)

Ano, " I muži mají své dny ".. :o) Žádná přeslazená romantika gigantických rozměrů, ale " pouze " citlivě převyprávěný příběh. Základem úspěchu je charismatická ústřední dvojice K. Reeves a především potom Charlize Theron, pro kterou jsem já měl vždy slabost. Ta pověstná chemie mezi oběma funguje spolehlivě a co si budeme povídat, to je tím nejdůležitějším u takovýchto typů snímků. Alespoň na mě ( i přestože momentálně máme říjen ) to zafungovalo spolehlivě, což se o 90% snímků tohoto ražení rozhodně říct nedá ( pokud se k tomuto vůbec odvážím nebo jsem okolonostmi " donucen " :o) Hodně potěšil i "neamerický " závěr, takže světe div se, ale výsledkem je v mém případě překvapivě vysoké hodnocení. Přiznávám, hodnotím v rámci žánru, jinak bych šel o * níže. p.s. Je to pouze můj pocit nebo se skutečně valná většina z vás ( vzhledem ke komentářům ) stydí dát o * víc :o) (25.10.2010)

Téma hrdiny, v tomto případě hrdinky, která je nevyléčitelně nemocná, je už moc obehrané. Charlize Theron s Keanu Reevesem ani moc k sobě nepasují a scény, ve kterých se měli obejmout a říct si milá slova, byly velmi strojené. Je to dáno také jejich vysokým hvězdným statusem, protože oba mají navíc, než hrát v uplakané romanci, která nedokáže vtáhnout do děje. Chtělo to něco procítěnějšího, ale nestalo se. Na mě moc povrchní po všech stránkách. (19.12.2010)

Jeden z filmů, které mne po dvaceti minutách, mé magické hranici, nezaujaly. Že jsem se dodívala, za to vděčím nudě ve službě. Byť průměrně inteligentnímu divákovi muselo dojít, jak ta podivná dohoda dopadne, málokdo tušil takové melodrama. Ale nudné to bylo v podstatě dál a dál. Dabing – Dlouhý ušel, Laurinová kuňka jako obvykle. Jedním z vtipných momentů byla jména mužů dle měsíců. Jinak příběh připomínal od dámy s kaméliemi leccos. Já tu romantiku spíš klasickou než moderní. Reeves mi fakt víc sedí v Matrixu. A Theron jako Zrůda. Poslouchat se dala Enya. Byť nyní již poněkud inflační. Co chápu je radost z myčky. Mytí nádobí nesnášela už moje babička a dědeček jí říkal: „Boža, až někdo vymyslí stroj na mytí nádobí, já ti ho kópím.“ Nekoupil. Maminka také nesnášela mytí nádobí. Myčku jsme si pořídily až my se sestrou po revoluci a maminka hned po nás. To jsem sice odbočila, ale to byl pro mne nejlidštější moment. Ze skutečného života. (29.06.2008)