Těla

Komu se líbil německej seriálovej propletenec Dark, tomu sednou i britská Bodies. Ty čtyři časový roviny jsou teda divácky náročný a já vždycky obdivuju scénáristy, že u podobnejch chobotnic dokážou udržet smysluplnou logiku. Stephen Graham v prvních dílech nenápadnej, ale pak to rozjede. Poslední dva díly nádhera, takže u mě spokojenost. (04.11.2023)

Az po dopozerani vyborne vypointovaneho zaverecneho dielu, ktory prepoji tri casove linie a osudy ludi v roznych obdobiach som zdvihol svoje zamyslane, priemerne hodnotenie. Herecky, az na jednu-dve vynimky, nemam moc co vytknut. Celkom mi sadlo i pohravanie sa s casovymi paradoxami a dosledkami "vynutenych casovej slucky". Taktiez bezna realita vsetkych troch vysetrovacich linii je v pohode, hoci kolise ich presvedcivost. A tak, ak sa vam aj z uvodu nejaka nebude zrovna pozdavat, odporucam vydrzat az do podareneho rozuzlenia. Zaujimave a kvaliten spracovane sci-fi s exkurzami do roznych casovych obdobi. Odporucam, dalsi podareny britsky kusok. (12.01.2024)

Skoky mezi čtyřmi epochami slouží mimo jiné k tomu, aby zakryly jistou schematičnost seriálu (volba té nejvíce zřejmé historické hudby, motivace postav, opakování ověřených narativních vzorců). Přesto však není rozdělení do čtyř časoprostorů samoúčelné, a dokonce překračuje čistě narativní požadavky. Těla poměrně zdařile zobrazují jednak kulturní rozdíly ve společnosti (zmínka o vyšší vzájemné důvěře mezi asijskými ženami, kontrast mezi tím, jak je v současném sboru respektována zjevně odlišná Hasan a jak malé reputaci se těší žid Whiteman), jednak vývoj v metodách vyšetřování (Hillinghead představuje snímání otisků prstů jako žhavou novinku z kontinentální Evropy). Máme tedy před sebou detektivní procedurál, který komentuje ony procedury jako takové a jejich proměny v čase. Hojné užití split screenů vizuálně přibližuje paralely ve vyprávění a zároveň odkazuje ke komiksovému původu příběhu, který napsal slavný britský komiksový scenárista Si Spencer. Seriál trpí častým neduhem zápletek o cestování v čase: množící se paradoxy, nejasné konsekvence, prostá otázka, proč se nevrátit hlouběji do minulosti a předejít problémům, než se vůbec vyvinou. Nejen čtvero stejných případů, ale i seriál sám působí trochu jako déjà vu. Na první pohled svěží koncept čtyř případů v různých obdobích doplácí na povědomostí jednotlivých příběhových situací a jejich řešení: kombinaci Londýna 19. století a dystopické budoucnosti nabídly už Viktoriánky, scéna výslechu matky včetně uvedení chybné adresy je jako odvar z Temného rytíře, pokusy připomenout Potomky lidí jsou zde rovněž. Postavy, které se upíší organizaci, která plánuje změnu režimu, slyší konejšivé i zlověstné „Věz, že jsi milován“, což se stane i paternalistickým heslem nového politického zřízení. Oddanou lásku seriál patrně nevzbudí, ale vlažnou zálibu bych nevylučoval. (01.06.2024)

Sci-fi žánre príliš neobľubujem, ale akonáhle ide o cestovanie v čase (pokiaľ to nie je úplné fantasy), siaham po tom všetkými desiatimi. Viacerí v komentároch spomínajú paralelu s Dark – úplne oprávnene, a veruže, nevyhnem sa tomu ani ja. Silno cítiť inšpiráciu práve týmto seriálom, vďakabohu, že Bodies neskĺzlo do takého chaosu, ktorému chýba akákoľvek logika, ako tomu bolo neskôr v Dark. SPOILERY: Až okaté bolo, keď hlavná postava dokonca použila slovné spojenie „tik-tak“. Celkovo je Bodies príjemným prekvapením, kde sa prelínajú 4 časové línie. A aj keď sa zdá, že hlavnou záhadou bude záhadná mŕtvola muža, ktorú vyšetrujú štyria detektívi v štyroch rôznych rokoch, tá pointa prejde pomaly do úzadia. Zo všetkých časových liniek (1890, 1941, 2023 a 2053) ma najmenej bavila tá posledná v budúcnosti a najviac zrejme tá prvá z 19. storočia. Som rád, že sa celý príbeh nerozsypal a neprestal dávať logiku, s pribúdajúcimi časťami všetko do seba zapadlo. Tvorcovia vsadili na menej známe tváre, čo považujem za výhodu. Hviezdou bol Stephen Graham (tradične skvelý a vrcholne nesympatický) a taktiež aj izraelská hviezda Shira Haas (Unorthodox), tiež mi jej postava Iris Maplewood k srdcu neprirástla. Azda najviac mi sadli Kyle Soller ako Alfred Hillinghead a Synnove Karlsen ako jeho dcéra Polly. Mnohí tu tiež spomínajú tradičnú Netflix „LGBT propagandu“, priznám sa, že nachvíľu mi to pri gay zápletke tiež napadlo, že to mohlo ostať aj bez toho, ale na druhej strane, malo to svoje opodstatnenie kvôli tomu, aby inšpektora Hillingheada mohol Mannix/Harper vydierať. Oplatí sa pozrieť aj ľuďom, ktorí sci-fi neobľubujú :) (01.02.2024)