Bent

Koukám, že být gayem a navrch židem, to nebyla za druhé světové žádná sranda. A ani tenhle film není. Nejdřív kapku rozvláčný děj přechází v emocionálně vypjaté drama, a je to naturalistické, otevřené, dekadentní, vizuálně strhující, s podmanivým hudebním doprovodem a opravdu skvělými hereckými výkony (jistě, Mick Jagger v roli starého homosexuála Grety potěší, ale Clive Owen a Lothaire Bluteau v ústředních rolích jsou opravdu dokonalí). Divadelní hru jsem neviděl, ale věřím, že tohle je více než věrné (a povedené) převedení do filmu. A ještě něco. Už mám dost toho odporného obhajování úlohy civilních Němců, co se v poslední době tak vyrojilo. Tenhle film jim dává na frak, a to se mi líbí. (31.10.2007)

Po první čtvrthodině jsem měl sto chutí film i s přehrávačem vyhodit do mrazu na balkon a jít se nudit třeba do vany, už jsem byl jednou nohou v pantofli, ale nakonec to dopadlo tak, že se hygiena o den odložila. Přišlo mi tak nějak hloupý jít se nechat hýčkat horkou vodou a navoněnými pěnovými bublinami po syrovém příběhu o utrpení dvou hošanů, kteří udělali špatně jen jednu věc - špatně se narodili. Jestli bych někým vážně nikdy nechtěl být, tak teplým obrýleným židem v nacistickém Německu. (08.04.2013)

Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/ (26.10.2010)

Gay v nacistickém Německu. Drama. 1) Výborný scénář i herci, působivé prostředí. Autor používá filmové prostředky (především v koncentračním táboře) na nízkorozpočtový komorní přepis divadelní hry v míře až překvapivé._____ 2) Po trochu nečitelném jakoby zmateném začátku přešel film do jakési až polopatické polohy. Výstupy hlavních hrdinů v koncentračním táboře jsou zdlouhavě popisné. Hudba jako z katalogu "vhodných" melodií netvoří žádný kontrapunkt k probíhajícímu ději, naopak umocňuje jeho popisnost. A když už natáčím v nějaké cementárně, tak ji nenazývám notoricky známým názvem Dachau._____ 3) Kvalitní film na silné téma - a přesto necítím svírání kolem srdce, ani nemám slzy v očích. Škoda, byly by to čtyři hvězdičky. (08.01.2009)

Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. (08.11.2013)