Bent

Filmařsky i dějově značně minimalistické, přesto neuvěřitelně silné, emocionální, mrazivé drama o muži, který až v koncentráku pochopí význam slova láska a sebeúcta. V Čechách téměř neznámý Bent, stojící především na dialozích zúčastněných postav, je vážně podivuhodný zážitek, a to nejen díky výkonu obou hlavních přestavitelů, a přdevším pak Clivea Owena, který nikdy nepřestane překvapovat svým širokým hereckým záběrem. I díky němu a také díky skvělé hudební složce nepochybně omluvíte i fakt, že Dachau zde představuje jakási opuštěná cementárna, což by bylo v jiném snímku pravděpodobně nepřípustné. Jen škoda toho trochu laciného demonstrativního konce, za ten strhávám jednu hvězdičku od dokonalosti. (16.07.2007)

Působivé, a to navzdory skoro všem výtkám, které jsem původně chtěl mít. Největším nedostatkem, jenž přejít nemůžu, je nakonec závěr, který byl ve srovnání se vším do té doby viděným až podezřele málo dramatický a především očekávaný a laciný. Herecké výkony dost dobré (mám ale pocit, že kdybych viděl scénu "verbálního styku" na divadle, byl bych buď rudý až za ušima, nebo bych se začal nevhodně smát), nicméně přinejmenším polovina celé té skvělé atmosféry je zásluhou vynikající Glassovy hudby. Jak to tak bývá. Tři a půl. (08.11.2013)

Trochu jiný pohled na život v koncentračním táboře v komorním, ale přesto silném dramatu. Bent je film, na kterém by se určitě dalo najít pár nedostatků. Scénář občas trochu pokulhává a vzhledem k velmi zajímavému námětu se z něj dalo vytěžit víc. Hudba je sice skvělá, ale připadalo mi, že do některých scén se nehodila a naopak ve scénách, kde bych ji očekával, nezazněla. A herecké výkony hlavních představitelů v čele s nezvykle vyhublým Clivem Owenem si určitě zaslouží pochvalu, ale v některých silných momentech možná mohly být o něco víc prožité. Rozum mi říká jít s hodnocením níž, ale v tomhle filmu je něco, co mě dostalo. Rád se na něj podívám ještě jednou, abych zjistil, co to bylo. (18.08.2009)

Pro někoho možná zajímavě vylíčený život homosexuálů v koncentračním táboře, kde, aby se vězni nezbláznili podle vůle nacistů, volí vlastní způsob šílenství, ale já u toho vesměs zíval. Dialogy mezi dvěma homosexuálními vězni, které vedli během přenášení kamenů z jedné hromady na druhou, byly k uzoufání nudné a za zmínku jen stojí jejich "milování". Ne že bych čekal nějáké maso, ale život v Dachau jsem si představoval trochu jinak. Stejně tak mi nesedl konec v intencích Feuchtwangerova Žida Süsse. Naopak jako obrovské plus hodnotím výkon Clive Owena, který si tímto výkonem řekl o přestup do I. ligy a doba před příjezdem do Dachau byla taky poměrně koukatelná. Každopádně z mého hlediska Mathias promarnil potenciál, který měl k dispozici. 40% (21.06.2009)

Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/ (26.10.2010)