Americká fikce

(6/10). American Fiction bych zařadil mezi filmy, které jsem si pustil pouze z principu. Tento snímek byl totiž nominovaný na Oscara v hlavní kategorii, takže mi moje tradice zhlédnout všechny filmy z této kategorie před začátkem ceremoniálu nedovolila tento snímek vynechat. Občas tohoto rozhodnutí lituju, protože bych tento v mých očích nezajímavý snímek mohl vynechat. Očekávaní byla na bodu mrazu a s prvními minutami jsem opravdu proklínal Akademii za to, že tento snímek vybrali a já se na něj teď musím koukat. S přibývajícími minutami se však naštěstí začalo blýskat na lepší časy a snímek se mi začal pomalinku zavrtávat pod kůži. Bylo to hlavně kvůli nepředvídatelnému ději, který mě dokázal udržovat neustále v pozoru. Zvraty, které přišly opravdu nečekaně mě dokázaly zaháčkovat a já jsem začínal přistupovat na hru debutujícího režiséra. Svůj podíl na tom měl samozřejmě i představitel hlavní role Jeffrey Wright, který z mé strany nepatří mezi nejvyhledávanější herce, ale tato poloha mu sedla. Snímek hodně zvedala romantická linka, která byla sice lehce na pozadí, ale pro mě se stala středobodem tohoto snímku. Téma černošského etnika je docela častým tématem oscarových snímků, takže se vůbec nedivím, že tam i letos jeden musel z povinnosti být. Snímek krásně ukazuje, jak je dnešní společnost (hlavně ve Spojených státech) nastavená a že bílé části populace stačí pouze to, aby si odškrtli potřebná políčka ve vlastním seznamu a příjemný pocit zadostiučinění je na světě. Chápal jsem motivace postav, ale co mi dosti zvedlo mandle byl samotný konec. Chápu, že se snímek snaží být nekonvenční a závěr je toho jasným důkazem. Mi osobně tento typ konce vůbec nesedl a naopak zanechal v ústech nepříjemnou pachuť. "I'm happy you're not white. -  Me too." (01.03.2024)

Jeffreyho Wrighta jsem měl vždy moc rád a tady opět ukázal že na svých bedrech dokáže v pohodě odtáhnout celý film. Určitě bych se k Americké fikci nikdy nedostal, kdyby nebyla nominovaná na Oscara. Tedy položku Afroamerický zástupce považujme tímto za obsazenou. Závěr mě přišel hodně Kaufmanovský. 65% (30.03.2024)

„TOHLE JE VYJÁDŘENÍ MÝHO ODPORU…“ Monkův život nastojí za moc. Vlastně celá rodina je teď celkem v prdeli. A on může pomoct (nejen sobě), když napíše pořádnou knížku… Dlouhej úvod, abychom Monka pochopili. Nuda. A pak – prostě ukázka toho, jak dneska (nejeb v kultuře) Amerika funguje. Během sledování jsem si občas zapíčoval. že zas sleduju kokotinu. Naštěstí je to později chvilkama i vtipný (fakt chvilkami…). A konečnej (teda výslednej) dojem je lepší, než jsem (celej film) čekal.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Film vznikl na motivy románu „Erasure“, kterej v roce 2001 napsal Percival Everett. 2.) Thx za titule „Jana Kysela“ a „Nih“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (28.02.2024)

Je to hezká a mila konverzačka, která těch 117 dokáže vcelku duržet pozornost a diváka pobavit. Jeffrey je skvělý herec, mám ho ráda a do téhle role mi perfektně sedl. Líbila se mi ta zamotanost a ta ukázka americké naivity nebo spíš vyčůranosti ohledně černých autorů: "hlavně abychom nevypadali rasisticky".  Místy jsem se bavila, místy nudila. Herecké výkony to táhnou hodně nahoru, ale jinak čistý průměr, který neurazí ani nenadchne. (03.03.2024)

K maximálnej spokojnosti mi chýbalo snáď len to, že Jefferson (zatiaľ) nie je Kaufman a Americká fikcia nie je až tak dokonale dokonalá ako Adaptácia. Ak by tá neexistovala, s plným hodnotením by som nemal problém. Možno sa príbeh mohol viac venovať ústrednej dejovej línii, než všetkým tým vzťahovým, ale tie majú stále svoj význam. Ide o typ filmu, kde už podľa prvej scény zistíte, že vás film ohúri, alebo naopak ho ani nemá význam pozerať. V mojom prípade ide o prvú možnosť, pretože robiť si srandu zo všetkých je skrátka tá najlepšia možná satira. 90% (16.03.2024)