Americká fikce

Americká fikce formou satiry poodkrývá pravdu, ukazuje, jaká společnost v Americe je, a směje se jí. Filmový debut Corda Jeffersona přichází s úsměvnou kritikou stereotypům a klišé. Jasně ukazuje to, jak se díváme na afroameričany. I když tohle je hlavně kritika primárně směřovaná do Spojených států. Ukazuje, jak se bílí snaží být otevření černošské tvorbě, akorát očekávají stereotypní díla obsahující vulgární jazyk, vraždy, surovost, zlaté řetězy, pistole či rap. Trh je tak pro tyto stereotypní díla zcela otevřen, pro jiné originální díla ale ne. Film tak dává jemnou facku společnosti, která je sice ve filmu trochu nafouklá, ale pravda není daleko. Příběh pojednává o neúspěšném spisovateli Monkovi, který je sice talentovaný, bohužel se jeho knihy úspěchu nedočkaly. Kvalita jeho knih je na vysoké úrovni, ale nikdo o ně nemá zájem. Monk se rozhodne, že se ve formě další knihy vysměje zavedeným klišé a současné pohledávce po černošských knihách. Monk knihu napíše a ze srandy požádá svého manažera, aby jí poslal do předních novin. Jeho kniha má však obrovský úspěch, Monkovi nabízejí statisíce dolarů za různé adaptace a nakonec se kniha dočká i z hlediska kritiky velkého úspěchu, navzdory tomu, že jí napsal s výsměchem cíleným na současnou černošskou tvorbu a současnou poptávku po ,,odpadu". Bylo opravdu zábavné sledovat, jak tato poptávka po černošských knihách funguje a co tvoří její podstatu. Americká fikce ukazuje, jak moc mají lidé vsugerované afromameričany a jejich kulturu. Cítíme se jako společnost vině, a proto otevíráme dveře černošské tvorbě v zaslepení stereotypů a klišé. Myslíme si, že černošské dílo má být takové, jak jejich kulturu obecně máme prostřednictvím televize, filmů vykreslenou. Jenomže máme také lehce zkreslené vidění a často přehlížíme ostatní díla a názory afroameričanů, které se těmto stereotypům vymykají. O tom je Americká fikce, která společnosti oplácává o hlavu její naivitu. Celý film se společnosti směje a já se smál s ním. Divák se nesměje pořád, ale našli se tu momenty, kde jsem opravdu vybouchl smíchy a vysmál jsem se společně s Monkem společnosti, především teda té americké. Film si střílí z herců, knižním vydavatelů, spisovatelům, knižním kritikům, filmařům, čili na nikom z filmového a knižního průmyslu nenechá nit suchou. Vlastně se ani nedivím, že film dostal Oscara za scénář. Jsem toho názoru, že by měla minimálně jednou do roka vyjít satira, která další stereotypní názory a klišé rozebírá. Z hlediska hereckých výkonů tu máme převážně Jefferyho Writea, který odvádí skvělý výkon a nominaci na Oscarech měl zaslouženou. Dále se přesunu k technické stránce, kde vlastně šlapalo vše na pohodu, nic se vyloženě nevymykalo, což je vlastně škoda. I když hudba tu byla dobrá, tak z hlediska kamery, zvuku či střihu, tu máme relativně průměrný film, který ale na těchto technických složkách vůbec nestaví. Americká fikce je poměrně důležitý film. Sice jsme tu měli mnoho satirických filmů jako například film s názvem Film roku, který si zase primárně střílel z herců, režisérů, scénáristů atd.. A i když se mi Film roku opravdu líbil, tak myslím, že Americká fikce má více důležitosti, protože poukazuje na to, jaká společnost je, co chce, aby černošští autoři vytvářeli, co my bílí chceme od černochů, a nakonec stokrát omývané téma v tuctové černošské knize dokáže získat více ocenění než kvalitní originální dílo. Sice jsme my, jako bílí otevření černošské tvorbě, tak na druhou stranu chceme, aby tvořili stereotypy, protože si myslíme, že všichni takoví jsou. Tudíž lehce zavíráme vrátka originální černošské tvorbě. Celkově je Americká fikce další povedenou satirou, která stejně jako Film roku shazuje další průmysl, akorát Americká fikce to dělá ve větším a týká se mnohem více lidí. Člověk se u filmu bavit bude a myslím si, že je to jedna z nejlepších novodobých satir, kterou jsem viděl. Známka: 8/10 (24.03.2024) (méně) (více)