Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (520)

plakát

Válka o planetu opic (2017) 

Ape-pocalypse now! Tenhle díl má nejblíž k prvnímu dílu z roku 1968. Nejen proto, že konečně nabízí odpovědi na otázky, které dekády visely ve vzduchu. Ale taky svou emocionální spjatostí s postavami opic, žánrovou westernovkou a taky tím, že se jedná opět o ape-solutní masterpiece! Viva César!

plakát

Invalida (2023) 

Slovenský John Wick na vozíčku a je to ještě bizarnější, než jak to zní. Zároveň velice vychytralé, scénář Tomáše Dušičky je geniální. Vtipné jsou i nevtipné momenty, zároveň mrazivě kritické a podchycující kteroukoliv dobu a lidské vlastnosti. Nabouchané různým kulturním přesahem, zajímavými easter eggy jak pro Slováky, tak pro Čechy. Ano, tohle by mohly být slovenské Pelíšky, tedy kultovní klasika. Rušivé jsou jen neherecké výkony vedlejších rolí, kupříkladu zbytečně přepálený starosta. Ale to je jen detail, jinak klobouk dolů.

plakát

Děti Nagana (2023) 

Za dítě Nagana se úplně považovat nemůžu, i když ten rok jsem se narodil. Kdo ví, třeba to platí i pro mě. Zažili jsme podobné skopičiny o pár let později a ta doba se během nultých let až tak nezměnila. Taky jsme motali na prsty žvýkačky Hubba Bubba, hráli NHL 94 a citovali u toho společně s radostí EA SPORTS logo. Ta snaha na nostalgickou vlnu je v tomhle snímku zřetelná, občas trochu tlačící na pilu, ale zároveň nevyužitá úplně naplno. Chtělo by to možná víc dobového soundtracku, víc odřených kolen a kiwi sodovky, ale to už si domýšlím své přání skrze vlastní vzpomínky. Příběh je zábavný, přímočarý, sice bez větších ambicí, ale potěší a dokáže i na konci dojmout. Má to chyby, nedotažené linky, ne moc dobré dětské herce a možná až příliš jednoduchou formuli. Já se ale nechávám ovlivnit tuzemskou produkcí, silou nostalgie a taky hereckým výkonem Hynka Čermáka, který zceluje týmového ducha dohromady a funguje to výborně. Prosím víc takových relax filmů z domácí půdy

plakát

Jedna ruka netleská (2003) 

Je to pěkná ptákovina. Kuřata vypadají jako orli a poštolky spouští kladky. Skoro bych si myslel, že scénář psal vyhulený Jakub ze Samotářů a vlastně nejsem od pravdy tak daleko. Ondříček má nakoukáno ze zahraničí a ten Lebowski s Hnusem v Las Vegas se asi úplně zapřít nedá. Hlášky to má dobrý, dnes už zlidověly a jsou kultovní. Bohužel to má spoustu hluchých pasáži a jednotlivé scény nepůsobí úplně konzistentním způsobem. Peak je Mimořádná linka trans Třísky. Tahle absurdní scéna dokazuje, že můj humor je opravdu levný a stačí mi málo k pobavení. To se ale přepočítali frajírci, houbový čaj si stejně nikdy nedám

plakát

Bitva o Planetu opic (1973) 

Přestože celá tetralogie skáče kvalitou jen mírně nahoru a dolů ( krom mistrovského prvního dílu) na škále průměrnosti a o jejich logické návaznosti se dá jen spekulovat, tak tenhle poslední uzavírá alespoň kruh a možná mě opět bavil díky toho, že se odehrává po apokalypse. Není to žádný zázrak, ale má to své momenty a občas dokáže i César předat smysluplné a moudré pravdy o tom, jak se jako lidstvo chováme. Ten sociální komentář tam funguje napříč epizodami, ale tady vynikl o něco lépe díky většímu počtu opic a taky díky méně zbytečných a natahovaných scén, jako v předchozích třech dílech.

plakát

Planeta opic (1968) 

Dovolím si citovat jeden krátký úryvek ze zahraniční recenze a to sice “APESOLUTELY MASTERPIECE”. Z konce běží mráz dodnes, nestárnoucí klasika. Možná nejlepší dystopické sci-fi všech dob.

plakát

Zatracená krvavá láska (2024) 

Láska je především slepá. Toho je Lou přímým důkazem. Káže svoji sestře vodu a sama pije s nabušenou Jackie lidskou krev, tedy metaforicky. Noirová atmosféra v Mexiku na konci 80’s je cool, některé konkrétní shoot scény také. Režijně je to taky docela povedené. Moc jsem si přál, aby Kristen Stewart zahrála celý film, jako v první půlce. Bohužel jakmile přišel čas na vyjádření emocí, tak to dost ztratila. Není to jen její chyba, ale taky nekonzistentního scénáře, který se tváři nabubřele a dělá ze sebe něco víc, než čím ve skutečnosti je. Perfektní screenshoty se mohou vyjímat na TikToku a na cinephillních stránkách. Věřím, že to spousta artových fanoušků podpoří a zanadává si na takzvaný mainstream. Chápu to, femme fatale žánr v podstatě zaniknul, proto se film může jevit jako světlo z nebes, který se ho snaží oživit, ovšem poněkud bizarním, sice neotřelým, ale kalkulovaným způsobem

plakát

Rivalové (2024) 

Raketa, nejen ta tenisová! Luca je vizionář nejvyššího kalibru a tak řemeslně nápaditý a vizuálně vábivý snímek jsem neviděl opravdu dlouho. Melodrama milostného trojúhelníku překlenutého do dramatického sportu dokázal odvyprávět mistrovsky a pouhé pohledy, či gesta během závěrečného kulervoucího matche úžasně podtrhují komplikovanost vztahů a zároveň tíhu lásky ke sportu. Tohle bude letos v moji topce

plakát

Abigail (2024) 

T. Gillet a Matt Olpin umí dělat hororové žánrovky, mají sami hodně nakoukáno a používají už nějakou dobu osvědčený recept na úspěch, který není žádným rodinným tajemstvím, ale jednoduchou a zaručenou spokojeností pro diváky, kteří tyhle filmy vyhledávají. Vše bylo tedy řemeslně naprosto v pořádku, banda diverzitních postav, bohatá pevnost na výpravu , hromada krve a vtipné hlášky. Negativum se může najít právě v té hře na jistotu, kdy vám asi v úvodních 20. minutách dojde, co se vlastně děje a tak nějak už dopředu víte, jak to zhruba asi dopadne. Film nemá v úmyslu vás vůbec překvapovat, jen dobře pobavit a společně najet na vlnu vysmívání se klasickým hororům. Tihle šikovný tvůrci natočí jistě ještě spoustu dalších takových filmů, já už bych si od nich ale možná přál vidět mnohem propracovanější autorský projekt, který tentokrát vezme hororový žánr z druhého, mnohem vážnějšího konce provazu, protože na to už dávno mají.

plakát

Poslední závod (2022) 

Na české poměry nevídaný horský survivor a velice dojemný a smutný stoletý příběh. T. Hodan natočil řemeslně naprosto nadprůměrné dílo za málo peněz. Bohužel tam chybí větší scenáristická invence. A když už tam je, tak se na ni rychle zapomene a jede se dál ve střihových záběrech na ostrou vánici, jako by se nechumelilo. Dokonce hlavní postava Hanče postrádá jakousi charakteristiku a celý film se hraje na všech stranách spíše pohledem a nefunguje to, jako v jiných filmech o přežití, protože tam neustále prosakuje sociální komentář a historický kontext, který se ale s tím málem neopodstatní na takové úrovni, aby držel snímek pohromadě.