Harakiri

Jeden ze samurajských klasických filmů vyniká zejména svou uměřeností, hereckými výkony, na něž je evidentně kladen důraz, a vystihnutím atmosféry a kultury tehdejšího Japonska. Kobajašimu nejde v první řadě o samurajské souboje a nějakou speciální choreografii (s výjimkou závěrečného boje), ale spíše o silný, sugestivní příběh, kdy film postupným dávkováním informací diváka drží v neustálém napětí až do finálního rozuzlení. (16.06.2011)

Kdybych nedal tomuto samurajskému filmu nejvyšší hodnocení, ptal bych se sám sebe proč a nedokázal si odpovědět. Velmi silný příběh, krutý, temný, ale výborný. ■ Koho v Soumračném samuraji zaujme v pozadí jedné scény vítr, hrající si s větví prosvítající papírovým oknem, tomu možná při sledování tohoto filmu napadne, kde se tvůrci nechali inspirovat. ■ Pro zajímavost chci porovnat své pocity z westernu Opravdová kuráž, který jsem komentoval včera: Na Opravdovou kuráž se rád podívám znova, na Seppuku nemusím. Na Opravdové kuráži jsem viděl chyby, na Seppuku nevidím. Seppuku je mnohem komplexnější film než Opravdová kuráž. Seppuku se mi "zažralo" mnohem víc do duše, než Opravdová kuráž (a to je v tomto filmu méně mrtvých). (01.07.2011)

Překrásný strhující film, jehož hlavním tématem je polemika se samurajským kodexem Bušidó, přeneseně kritika pokryteckého lpění na tradicích za každou cenu. Od poklidného, pomalého začátku Harakiri (Seppuku) postupně graduje až k závěrečné bojové scéně všech proti jednomu, při které si uvědomíme, kde mimo jiné bral Quentin Tarantino inspiraci pro film Kill Bill. Pro evropského diváka je zajímavé, že se tradice, které tak fascinují západní společnost a jsou pro ni tím, co dělá Japonsko výjimečným, stávají tak často terčem kritiky japonských filmařů. Za zmínku stojí i výborný herecký výkon Tacua Nakadaje (cena Kinema Junpo). Film získal Zvláštní cenu poroty v Cannes. (20.01.2006)

Styl vyprávění toho snímku bych přirovnal k větrné bouři: začíná klidně a netušeně (bývalý samuraj žádá, aby mu bylo v paláci mocného pána Doi dovoleno spáchat sebevraždu), začíná o sobě dávat vědět (pan Doi vypráví o svém znepokojení nad podvodníky s podobnými žádostmi), vítr přidává na síle (vychází najevo, že pan Doi výrazně ovlivnil samurajův osud) a vrcholí důsledky své ničivosti. Právě závěrečný souboj osamoceného samuraje proti mnohonásobné přesile je působivým zakončením strastiplného osudu, který samuraj panu Doi vylíčil. Příběh samotný však není pouhou chronologickou prezentací neurčitých událostí, ale naopak komplikovaným řetězem flashbacků, množstvím postav a vztahů mezi nimi a přítomností. (14.01.2006)

Nejsem si jist svým hodnocením,nejsem zcela obeznámen s asijskou tvorbou, takže je možné že česem své hodnocení změním. A k filmu,... Od začátku až do konce napínavé,herecké výkony se mi taky líbily,hudba překvapivě velice dobrá (mívám s ní u těchto filmů často problém). A atmosféra a i styl vyprávění mě dost zaujal. Takže zatím 80% (25.06.2011)