Zlo mezi námi

Studentíci jsou v tomhle filmu opravdu krutí. Tak hustou šikanu jsem teda v rámci filmů ze školního prostředí ještě neviděl. A hlavní hrdina Erik Ponti se okamžitě zařadil mezi vůbec nejtvrdší bijce, které jsem kdy ve filmu viděl, a to je to pouze kluk v posledním ročníku střední školy, a hlavně je oproti jiným bijcům opravdu reálný a uvěřitelný (Wolverine je proti němu hadra :-)). (06.06.2006)

Severania majú asi chladnokrvnosť naozaj vrytú niekde v hĺbke, pretože tie najmrazivejšie tŕnisté drámy s násilím a krutosťou tu majú naozaj hlboký základ. Šikana a nespravodlivosť na školách a v kolektíve zapichne dýku každému, kto sa už s touto témou vo filme (možno i v realite) stretol ako nekompromisná realistickosť v tom najčistejšom tvare, rovno do srdca a nechá ju tam a otáča s ňou až do úplného konca. Nie každému sa to bude páčiť, ale to je prvotným cieľom filmu. Zobraziť krutosť bez akýchkoľvek prikrášlení a akéhokoľvek maznania. A že sa vám pár scén naozaj zakliesni do pamäti vám ručím a nezbavíte sa ich ani keby ste chceli. 100%. (16.03.2008)

Hlavní hrdina není debil. Chová se přesně tak, jak by se choval rozumně uvažující člověk. Nenechá se sebou úplně vorat, zároveň se snaží plnit rozkazy a nařízení, aby prostě ten jeden školní rok dotáhl do úspěšného konce, navzdory veřejně tolerované šikaně. Ale čeho je moc, toho je příliš a všechno tak spěje ke konečné tragédii, která vás pak překvapí především tím, že k ní nedojde! Parádní švédský kousek, který jsem celý prožil ze zatnutými pěstmi. (22.03.2009)

Zlo na diváka může přijít v mnoha podobách, ale v tak intenzivní podobě jako přišlo na obrazovky v tomto filmu se mi jen tak nepoštěstí popsat. Zlo může mít miliony podob a tak si tvůrci dali za cíl ukázat to největší zlo, které na světě je, a to je člověk samotný. Jako film takový zřejmě dle mého názoru chtěl ukázat co nejsyrověji a naopak co nejpřesněji pravdu, tak krutou, jako píše samotný život, což se mu rozhodně poštěstilo. Při skládání puzzle jsem na obrazovku v některých scénách dost brutálním způsobem oněměl. Tak mi to jen dokázalo, že sleduji dobrý film, a že stojí za to vnímat ten příběh, odvíjející se na obrazovce jako zrnko písku na poušti zdvihající závanem větru tak letmo a tak důstojně, že si to mojí pozornost prostě zaslouží, a nejenom mojí, ale každého diváka, který bude odhodlaný vidět to, čeho jsem byl svědek já. Je to depresivní, ale musí se to vidět, jinak se to říci nedá. Čtyři hvězdy tu dávám jen proto, že příběh nebyl natolik silný, že by dokázal projevit emoce, spíše se projevila právě mocná syrovost příběhu. Občas docela špatně, ale v tomto příběhu kupodivu nezáleží na tom, jak moc emoce půjdou projevit najevo, ale jestli vůbec nějaké emoce člověk v sobě má. (18.07.2008)

Whau, tak to je pro mě překvapení, myslel jsem si že sledování filmu taktak přežiju, ale několikrát jsem se přistihl při projekci, že jsem už už svíral pěsti a chtěl sem to těm naleštěným hošánkům všechno vrátit i s úroky. Hlavní hrdina je neuvěřitelný sympaťák. Po skončení filmu smutně zjišťuji že tento film nedostal Oscara. Velmi nespravedlivé. Jinak zpátky k filmu, rvačka je zde vlastně jedna, ale stojí za to. Erik napřed řekne protivníkům co se jim chystá provést a o několik sekund své sliby přetaví ve skutečnost a borečci se plazí z ringu. Nechtěl bych toho kluka něčím naštvat! V mých očích se tímto Erik pasoval do role jednoho z nejnebezpečnějších lidí Švédska. (01.01.2009)