Zlo mezi námi

Celý film jsem byl obklopen Erikovou duší. Takový ty strunky, který v sobě máme, jen každýmu rezonujou při jiný frekvenci, se sakra hluboko ve mně každou chvíli hroutily do sebe za skřípavýho drnčení. Jak to v člověku řve/vře, sprostě nadává a pak si spokojeně perverzně vrní, když všechno zrovna dopadá tak, jak má. Kdejakej povrchní sráč si dovolí hodnotit co je a co není Zlo a zkouší mu vtisknout jednu konkrétní tvář. Každej ho má hluboko v nitru, jen záleží na tom, v co ho přetaví. A jak se ta škatulka po prvních minutách zdála jasná, co? Slabý stádní prasata, destilovaná nespravedlnost a elitářská optika. Čert vem účelné dávkování pro efekt. Ve mně adrenalin, testosteron a Zlo pracovalo celej film. Legitimita je většinou podpořena silou pěsti. Zachovat si tvář. Bez masky. Kurva, já jsem na toho kluka hrdej. A to i přes nárazovej over the top (01.05.2011)

Hm, dobré, hodně dobré dramátko, ale abych pravdu řekl, podle hodnocení a některých komentů jsem do toho šel s velkým odporem, a čekal jsem podstatně tíživější podívanou. Podle úvodu filmu to tak i vypadalo, ale jak se děj přesunul od internátní školy, víceméně jsem filmu přestal věřit, což mělo za následek pohodové dokoukání bez větších emocí nebo znepokojení. V podstatě bych to zhodnotil jako trochu drsnějšího Dobrého Willa, na kterého to ale celkově skoro celou hvězdu ztrácí. Věřil jsem, že tohle budu doporučovat jen otrlým jedincům, ale ve skutečnosti to můžu doporučit všem, klidně i malým spratkům...85% (01.03.2013)

Tady se musí zatleskat. Skandinávské drama Zlo je působivou sondou do světa mrazivé šikany, která se stává nedílnou praktikou „výchovy“ povedené školní rady v jedné prestižní internátní škole – a dnes se stává doslova civilizačním problémem. Jasně ji definuje, viditelně poukazuje na příčiny, výtečně s ní pracuje. V hlavní roli exceluje debutující Andreas Wilson, coby nováček Erik, který se systému nehodlá podřídit. Nešlo tu primárně o to, jak moc dostanou tihle chcípáci z vyšších ročníků lidově přes držku, nýbrž o celkové uchopení pojmů „šikana“, „odvaha“, „přátelství“. Proto docela nechápu, jaké tu o šikaně panuje mínění. Není snad třeba lámat kosti a rozbíjet obličeje po desítkách, aby divák pochopil, o jak zásadní problém se tu jedná. Famózně vygradovaný a maximálně sugestivní snímek dnes již hollywoodského tvůrce Mikaela Håfströma (poměrně zajímavá Hra s nevěrou) disponuje strhující atmosférou i hmatatelným napětím. A nabízí až tři možné katarze - 1) vyúčtování se Silverhielmem 2) právnické kličky v ředitelně školy 3) razatní řešení týrání nevlastním otcem. K plnému hodnocení ale krapet schází.. (08.09.2008)

Vynikající depresivní film, při kterém hlavní postavě, v tomto případě napravenému studentovi Erikovi fandíte tak, že máte skoro puchýře na prstech. Neskutečně silný pocit bezmoci a bezprávý, vyvolává ve vás samotných nepříjemné mrazení a dokáže vás přimět přemýšlet. Když ne jenom problémy ve škole, tak problémy doma a co si potom vybrat. Výborný švédský film. Jsem zvědavý na Klass, kde by měla být šikana ještě daleko krutější. (20.12.2008)

Mám ráda filmy ze severu a Ondskan byl pro mě víc než odměnou. Bezvadně zpracovaný film a jak už tady někdo napsal, byla jsem jak přikovaná a čekala jestli to Erik dá ...? Tahle otázka mně visela na rtech po celou dobu až do senzačně vygradovaného konce. Přestože herci pro mě byli poměrně neznámí, tak před nimi smekám pomyslný klobouk. Úžasný zážitek, který zcela jistě nevypadne z mojí paměti. Komentář bych ráda uzavřela tím, co napsal Ernest Hemingway "Svět láme všechny, ale mnozí jsou potom na zlomených místech silní." - to pro mě vyplynulo ze závěru tohoto nad očekávání výborného filmu. (04.01.2012)