Zlo mezi námi

Porovnávaniu so "Zkazenou mládežou" by som sa veľmi rád vyhol, pretože "Zlo" bolo natáčané úplne iným druhom réžie. Omnoho farebnejším a pestrejším rozostavaním charakterov, a príjemne pôsobiacim prostredím. Zatiaľ čo "Zkazená mládež" je tvrdá až depresívna, "Zlo" je tvrdé až hrdinské. Boj medzi správnym a nesprávnym, boj medzi morálnym a nemorálnym, boj medzi dobrom a zlom. Výborné drama, ktoré bez akýchkoľvek rečí stojí za povšimnutie a ubehne neuveriteľne rýchlo. (27.11.2010)

Severania majú asi chladnokrvnosť naozaj vrytú niekde v hĺbke, pretože tie najmrazivejšie tŕnisté drámy s násilím a krutosťou tu majú naozaj hlboký základ. Šikana a nespravodlivosť na školách a v kolektíve zapichne dýku každému, kto sa už s touto témou vo filme (možno i v realite) stretol ako nekompromisná realistickosť v tom najčistejšom tvare, rovno do srdca a nechá ju tam a otáča s ňou až do úplného konca. Nie každému sa to bude páčiť, ale to je prvotným cieľom filmu. Zobraziť krutosť bez akýchkoľvek prikrášlení a akéhokoľvek maznania. A že sa vám pár scén naozaj zakliesni do pamäti vám ručím a nezbavíte sa ich ani keby ste chceli. 100%. (16.03.2008)

To čo postráda Ondskan na košatosti príbehu či hĺbke myšlienky, doháňa formálne bezchybnou, intenzívnou, údernou a skvelo gradovanou réžiou. Samotné téma šikany je velice vďačné a divákovi (mne) stačí malá krivda, aby som od príbehu vyžadoval adekvátnu nápravu. A za to akým spôsobom si ma film získal, udržal a vo finále uspokojil si zaslúži absolutórium. Bezchybné a radím hneď vedľa Once Upon a Time in High School. 100% (17.06.2007)

No tak musím přiznat, že jsem čekal něco trochu emočně silnějšího. Podobně zaměřený film Klass mě zaujal mnohem víc, což je dáno tím, že situace na českých gymnáziích se podobá spíše jemu, než chlapecké internátní škole z Ondskan, tudíž se mi lépe vciťovalo (a popravdě - nevěřím, že se něco takového v civilizované Evropě tímhle způsobem děje). Samozřejmě i tento film nějaké emoce vyvolat dokázal, ale vůči Klass mám požitek stěží poloviční. (26.11.2008)

Celý film jsem byl obklopen Erikovou duší. Takový ty strunky, který v sobě máme, jen každýmu rezonujou při jiný frekvenci, se sakra hluboko ve mně každou chvíli hroutily do sebe za skřípavýho drnčení. Jak to v člověku řve/vře, sprostě nadává a pak si spokojeně perverzně vrní, když všechno zrovna dopadá tak, jak má. Kdejakej povrchní sráč si dovolí hodnotit co je a co není Zlo a zkouší mu vtisknout jednu konkrétní tvář. Každej ho má hluboko v nitru, jen záleží na tom, v co ho přetaví. A jak se ta škatulka po prvních minutách zdála jasná, co? Slabý stádní prasata, destilovaná nespravedlnost a elitářská optika. Čert vem účelné dávkování pro efekt. Ve mně adrenalin, testosteron a Zlo pracovalo celej film. Legitimita je většinou podpořena silou pěsti. Zachovat si tvář. Bez masky. Kurva, já jsem na toho kluka hrdej. A to i přes nárazovej over the top (01.05.2011)