Režie:
Vladimír ČechScénář:
Vladimír BorHrají:
Jaroslav Vízner, Eva Kubešová, František Peterka, Jaroslav Vojta, Josef Beyvl, Miloš Patočka, Ivan Rajniak, Andrej Bagar, Oldřich Nový, Vladimír Menšík (více)Obsahy(1)
Kádrovací aparát neznal slitování... Podle novely Ladislava Bublíka „Páteř“ a pod režijním vedením Vladimíra Čecha vzniklo díky částečnému uvolnění šedesátých let v roce 1965 sociálně kritické drama o poměrech na počátku let padesátých – éry tzv. vrcholného stalinismu. Příběh se odehrává v roce 1953, kdy se ve stejný den jako se z amplionů ozývá tryzna za J. V. Stalina, pořádá skromný pohřeb Bedřicha „Bédi“ Nevěřila (F. Peterka), jednoho z brigádníků stavby ostravské nové ocelárny. Na něj vzpomíná kolega z jeho betonářské party Karel Kratochvíl (J. Vízner), který zde byl poslán z politických důvodů, podobně jako mnozí vyděděnci z řad rodící se nové socialistické společnosti. Vybavuje si, co vedlo k oné nešťastné smrti nebohého Bédi a jak k němu dokázala být nemilosrdná kádrovací mašinérie… (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Přiznávám, že sledovat tuhle tvorbu mě dlouhodobě hodně baví – jak pro dobovou reflexi tehdejších politických událostí, vypořádání se s nimi, soundu do psychologie postav na pozadí pohnuté doby a tady již rok od roku stále otevřenější a kritičtější pohled na fungování tehdejší socialistické společnosti... tak pro přítomnost mnoha legendárních herců a silnou filmařskou stránku. Osobitě mě nadchla další nápaditá tvůrčí práce s flashbacky a montážemi pro rozehrání retrospektiv nebo zachycení vnitřních myšlenek postavy – Vladimír Čech v tomto směru hezky kráčí ve stopách filmů jako Taková láska (Weiss), Smyk (Brynych) nebo Černá dynastie (Skalský), ale vůbec nekopíruje a přichází opět se svým odlišným pojetím, když rozdělí širokoúhlý obraz na dvě vzájemně prolínané záběry a v jednom obrazu tak vidíme současnost (s poznamenaným hrdinou) i minulost (s poznamenající událostí), příp. jindy větší záběr a současně detail na hlavní postavu, pro vyznění a odlíšení vnitřních myšlenek mezi souvislými dialogy. Slabinou pro mě zůstalo obsazení hlavní role – Jaroslav Vízner se snaží, jeho postava je zajímavá, ale šel z něj na mě podobně nezáživný dojem jako u některých soudobých intelektuálních rolí Jana Kačera. Naštěstí ho vesměs dostatečně vyvažuje řada herců ve vedlejších rolích (mezi nimiž mě překvapili hned tři „prvorepublikoví hosté“ Vojta, Nový a Nedbal) a osobitně bych vyzvedl až překvapivě charakterní výkon Františka Peterky. Linie kolem jeho postavy „Bédi“ přináší vůbec silné vyvrcholení celého dramatu, už jen pro bolavou konfrontaci za stolem s výčitkou, že onehdy tam nezahynul a přežil... [80%] ()
I tak prorežimní autor jakým byl V.Čech si v 60.letech dovolil trochu vystrčit kritické zoubky. Pojďme ale odhlédnout od ideologie, jelikož prorežimní neznamená vždy netalentovaný (viz Vávra). V tomto případě však dílo V.Čecha skutečně zaostává za talenty nové vlny. V roce 65 přichází s podobným tématem Máša, Juráček i Schorm. Čech se však drží standardní dramatické stavby, na víc nemá. Taktéž filmový jazyk je zcela konveční, tak jak ho známe z filmů 40 a 50.let. To by samo ještě nemuselo být na škodu, hlavní problém tkví v tom, že Čech sice upozorňuje na hříchy 50.let, ale dělá to opět z pozice angažovaného nyní už dělníka (dříve ředitele), který je doslova svatým komunistou. Také konec je velmi kýčovitě předvídatelný (Spoiler je již v samotném obsahu filmu, tak si ho dovolím zopakovat): tragická smrt těsně před očištěním z falešných obvinění. Filmu však nelze upřít působivou atmosféru dělnického prostředí. Dělníci jsou sprostí, chlatají, prostředí vyznívá velmi realisticky a většina herců hraje velmi dobře. Celkově se jedná o zdařilý film, který ve své době odvážně kritizoval komunistický režim, škoda že ho režisér vykoupil mnoha prorežimními díly. ()
Je jasné, že nastala doba ( 1965 ), aby sa vytvoril takýto film. Film, ktorý ukazuje dobu , budovania, dobu preverovania a dobu ničenia ľudských životov. Režisér V. Čech vytvoril film, ktorý dnes vyznieva ako dokument tej doby. Z hercov ma zaujal hlavne výkon Františka Peterku. Opäť ukázal, že je výborný herec.... Film hodnotím 80%. ()
Myslím, že se tu jedná nepochybně o nejodvážnější kousek natočený o padesátých letech. Doba vzniku filmu už byla přístupnější kritice kultu osobnosti a byla schopna připustit, že se dělaly i chyby. A že osud člověka byl komunistům vždycky u prdele, i když hlásali, že dělník je vždy na prvním místě. František Peterka se zhostil své role mistrovsky a je to myslím jeho nejlepší výkon, co jsem viděl. Hodně hodně velké překvapení. Je to lidské a to je na tuto budovatelskou dobu velice nezvyklé. 85% ()
Na svou dobu (1965) velmi odvážná výpověď.Karel Kratochvíl (J.Vízner) je podrazem přesunut z kádrové práce k dělnické.Zahořkl na svět i na lidi. Na dobu svého vzniku, to jest v roce 1965 nesmírně pravdivej film. O špíně kterou komančové rozlili.O likvidaci nepohodlných lidí.O darmožroutských funkcích které pro sebe vytvořili. Zatímco Menzlovo Skřivánci na niti jsou k této době laskavé (Typický Hrabal ,který nikdy nesoudil ale jen pojmenoval) tak tento film jde daleko víc na dřeň. Hlavní roli hraje bratr známějšího Oldřich Víznera - Jaroslav--Ve své době před emigrací, hojně obsazovaný herec. Dávám 75 % ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (4)
- Filmovanie prebiehalo v Ostrave. (dyfur)
- V čase 50:29 projede v záběru Praga V3S (ve variantě fekálního vozu). To ale není možné, protože děj se odehrává cca v polovině roku 1952 (přibližně půl roku před smrtí J. V. Stalina v březnu 1953), a to byla tato auta maximálně ve fázi prototypu. Jejich sériová výroba začala až v průběhu roku 1953, reálně dokonce až ještě o rok později. (jnm)
- Rozestavěná NHKG v padesátých letech ve filmu se točila v Košicích. Jako exteriéry posloužily nové Východoslovenské železárny. Výstavba kombinátu začala v roce 1960, první plech vyválcovaly v roce 1964, vysoká pec zahájila provoz v roce 1965, první ocel vytavili v roce 1965. (Ganglion)
Reklama