Dej si pohov, kámoši

Max Goldman a John Gustafson vedle sebe žijí již od malička. Před mnoha lety se ale rozhádali (kvůli ženě, samozřejmě) a od té doby je jejich každodenní kratochvílí, tomu druhému něco provést (schovat smradlavou rybu do auta, případně nechat spadnou tunu sněhu za krk je jen tím menším, co si navzájem provádějí). Když se ale do jejich sousedství přistěhuje svérázná vdova, Ariel Truaxová, začne jít skutečně o život. Který ze staříků nakonec ženu získá?... Film jsem poprvé viděl před mnoha a mnoha lety, a musím říct, že se mi docela líbil. Z dnešního pohledu už sice působí trochu archaicky, ale ani to divákovi nebrání, aby se při naschválech, které si staříci provádějí, minimálně neusmíval. Zápletka je sice trochu naivní, ale ani to moc nevadí, kouká se na to docela dobře. Nejvíce se mi ale asi líbila závěrečná scéna, kdy pohřební řeči typu Všichni tam musí nejsou úvodem k očekávanému pohřbu, ale naopak velké svatbě. A který ze staříků nakonec dámu získal? Podívejte se sami.. (27.12.2011)

Dříve než první díl jsem viděl dvojku, která mě upřímně bavila o trochu více. Je v ní více humoru, točící se hlavně mezi Lemmonem, Matthauem a Sophií Loren. Tady se taky najdou hodně dobré sekvence, ale hlavní ženská hrdinka Ann-Margret mě přeci jen tolik nebere. To spíš párádní Burgess"Mickey"Meredith. Hodnocení dávám nakonec stejné, ale toto je spíš takových 3.5. (10.01.2016)

Dvojice amerických důchodců s velkými domy v idylicky zasněžené Minnesotě, šišlavé urážky, drsné kanadské žerty, debaty o nemocech, smrti a rybaření, válka s exekutorem – a samozřejmě trojitá porce romantiky plus mírná životní moudrost a lehké tragično v mezích pohodlného dojetí, jsme přece v Hollywoodu. Možná to zní strašně, ale díky chytře napsanému scénáři, vkusné režii a Lemmonovi s Matthauem, kteří se nestydí být opravdu za dědky plesnivé (v dabingu se ovšem tahle kvalita trochu ztrácí), výsledek spolehlivě pozvedá i nejčernější náladu a možná by si ode mě vysloužil plný počet, nebýt zbytečného důrazu na romantickou linii a občasné prvoplánovosti hlavně v užití muziky. (16.01.2015)

Pohodová komédia dvoch slávnych hereckých veteránov, ktorí si chceli dať ešte naposledy spoločný zraz a urobiť si nejakým spoločným filmom radosť. Urobili ju aj nám, ale nemôžem sa zbaviť pocitu určitej nostalgie za lepšími hereckými časmi, ktoré obaja kedysi prežívali. Také nostalgické pripomenutie sa, avšak v dosť bláznivom balení, ktoré nikoho nemôže uraziť, ale málokoho nadchne. (11.01.2013)

85% - Zábavné, úsměvné, svérázné, dojemné... Krásná komedie plná sarkasmu, ironie, předstírané nenávisti a lidskosti. Jack Lemmon a Walter Matthau byli Páni Herci. Každý hrál jinak, navzájem si báječně kontrastovali a dohromady tvořili skvělou sympatickou dvojku, jež mě nikdy nenechala chladným, a nemyslím, že mě někdy omrzí. Ačkoli je film trochu naivní ve vykreslování stáří, je ve svým provedením tak přesvědčivý, že si nenechám kazit dojem a dám rád plný počet. (30.01.2006)