Narušení

Opakovačka po rokoch rozhodne bavila, i keď množstvo rečí buď z úst hlavnej predstaviteľky, alebo ostatných dievčat sa trochu míňajú účinku hĺbkového ponoru do myslí postáv. Niektoré Susannine reakcie som vzhľadom na priebeh deja nepochopil naplno, mnohé sa však dá vyčítať skrátka jej povahe, kedy si ani divák nie je úplne istý, či to má, alebo nemá v hlave v poriadku a nakoľko. Smotanu zlízla najmä Angelina, ale výkony Winony, Cley ani Brittany mi nepripadali o nič slabšie. (16.01.2023)

Poměrně sterilní filmový zážitek. Slibné herecké obsazení mě, i přes svou snahu, nedokázalo vtáhnout do děje. Psychiatrická léčebna je vděčné divácké prostředí a vždy se v něm stereotypně odehrávají smutné osudy psychicky postižených lidí. Někdy jsou ty osudy procítěně natočené, ale tohle není ten případ. Mangold je velmi povrchní režisér, který sice měl štěstí na dobré herecké obsazení, které do svých rolí nedalo tolik, kolik bylo zapotřebí, a stejně tak Mangold se do toho málo režijně ponořil. Místy se objeví nějaká zajímavá scéna, ale sterilní nudy bylo přece jen o něco víc. (09.11.2010)

Smutný příběh o smutných dívkách, které nevěděly co s životem. Stejně jako u Přeletu nad kukaččím hnízdem jsem se musela podivovat nad systémem ústávní léčby v 60. letech. Tohle všechno Mangold zručně zachytil. Winona Ryder tady podala nejlepší výkon, jaký jsem od ní viděla a měla tu smůlu, že od ní pozornost odpoutala výraznější a rovněž skvělá Angelina Jolie. (20.02.2011)

Mangold vyždímal Winonu i Angelinu do poslední slzy. Jejich výkon je naprosto strhující a není tak nouze o emočně vypjaté scény. Je pravdou, že film vypadá jako mladší sestra Přeletu nad kukaččím hnízdem. Nejde to však brát jako kritiku, protože moderní feministické bláboly tomu nesahají ani po kotníky. (14.01.2022)

Chtěli tvůrci pouze ukázat, že psychicky nemocnému člověku je vcelku jedno, jak se jeho diagnóza odborně jmenuje, že se svou diagnózou stává prostě bláznem, kterému okolí, lékaři a ani on sám nerozumějí? I kdyby ano, vadí mi, že psychiatrická léčebna je zde jen lákavým prostředím a nejde se víc do hloubky, sice nám řeknou, že hrdinka trpí hraničním narušením osobnosti, ale dále už se její poruše, kromě atraktivních projevů, moc nevěnují. Nějaké ty deprese, pokus o sebevraždu, polehávání na lehátku a zpovídání se psychiatričce. Také mi, oproti pozdějšímu Mangoldovu "Walk the Line" chybí zdůraznění vlastní aktivity v procesu nápravy, zdůraznění, že je to složitější, než se může zdát. Postava Angeliny je mnohem přístupnější a zajímavější. Její dlouhodobý pobyt v ústavu, v němž našla své místo na světě, mě vlastně zaujal více než příběh hlavní hrdinky. 6/10 (10.06.2006)