Narušení

Obávala jsem se, že děj filmu sklouzne do laciného klišé o rozmarné dceři, která neví, co chce, s rodiči, kteří se jí zbaví umístěním do pochybného psychiatrického zařízení, který se řídí pouze pravidly bez citu. Posléze jsem si ale uvědomila, že Susanna se svými atypickými projevy protestuje proti stereotypu okolního světa, který se vyznačuje neupřímnou konvencí a sobeckými projevy. Společným rysem osobností Susanny a Lucy byla právě nespokojenost s tímto stavem věcí, ale přitom se nevyznaly samy v sobě. A ten na první pohled bezcitný personál v podobě zdravotní sestry a lékařky se v závěru filmu odhalí jako chápající a citlivé ženy, které významnou měrou přispěly k tomu, aby se Susanna uzdravila z "narušení osobnosti". Rozhodně to není film pro diváka, který hledá akčně nabitý děj. Je to velmi citlivé drama a jestliže je navíc podle skutečné události, hledání nějaké divoké zápletky není ani na místě. Ačkoliv mívám někdy problém s hereckou osobností Angeliny, tak tady se jí podařilo zahrát Lucy zcela bravurně a bezchybně obzvlášť v druhé polovině příběhu. A Winona Rider byla výborná jako vždy.. (29.06.2014)

Susanna sa trošku stratí vo svete a aj sama v sebe. Dostane sa do liečebne, kde zažije veci, ktoré jej otvoria oči, stretne ľudí, ktorí jej s tým pomôžu a ona pomôže im a život ide ďalej. Je pravda, že film ani chvíľu nenudí, má dosť dobrú atmosféru a herečky hrajú výborne, ale pravda je aj to, že je to klasický film z psychiatrickej liečebne, ktorý sa drží zaužívaného postupu. 3,5* (27.05.2016)

S Formanovým Přeletem se film určitě nedá srovnávat. Je zde hodně kladných postav a více méně jen jedna záporná. K tomu ovšem divák dojde až postupně, zpočátku je touto negativní postavou fascinován, jako jsem byla já. Mangoldův film ani nic extra vážného neřeší, u nás se za pokus o sebevraždu zavírá do blázince dodnes. Takže lehce nadprůměrný zážitek. (19.03.2018)

Dvacet let jsem kolem toho filmu chodil a neměl nijak velký zájem ho vidět. Když zvědavost nakonec zvítězila, usoudil jsem bohužel, že bych o moc nepřišel, kdybych ho dál ignoroval. Filmy o lidech zavřených za zdmi nějakého ústavu mě nikdy moc nebraly, a tento je navíc ještě životopisný, jak jsem zjistil, což vysvětluje, proč mi přišel tak nudný (osobně asi neznám žánr, který by byl nudnější). Kromě úmorné délky mě moc neoslovilo ani obsazení - nikdy jsem nebyl nějakým velkým fandou Winony Ryder (byť zde je velmi dobrá), na Angelinu Jolie mám vyloženě alergii a nemůžu ji ani vystát, a ani ve zbytku castu jsem nenarazil na jméno, které by mě nějak plnilo nadšením. Střídavě mě to nudilo a střídavě mi to přišlo jako strašná depka, u které jsem nepochopil, proč to vlastně chtít vidět a co by mi to mělo dát. Navíc souhlasím s názorem, že tenhle typ filmů do značné míry vulgarizuje psychiatrii, s čímž mám osobně dost problém. Podle mě je zde tento film dost přeceňovaný. (25.03.2020)

Teší ma, že som konečne videl film, v ktorom Angelina Jolie skutočne niečo zahrala. Dokonca bola podľa môjho názoru spomedzi všetkých herečiek najlepšia, čo ma naozaj milo prekvapilo. Musím však povedať, že spracovanie psychiatrického prostredia a prístupu k pacientom bolo na míle vzdialené od reality, a tvorcovia sa, tak ako dievčatá vo filme, prakticky nedržali žiadnych pravidiel. Od začiatku som mal pocit, že som na jednej vlne a necítim žiadne výkyvy. Chýbalo mi napätie, dejové zvraty či akýkoľvek výrazný pokrok v príbehu hlavnej hrdinky. Voči Girl, Interrupted inak viac-menej nemám žiadne väčšie výhrady, na film sa dobre pozeralo, ale v žiadnom ohľade ma neohúril. (01.05.2021)