Narušení

Soundtrack Mychael Danna: 1. How To Fight Loneliness - Wilco [3:52] ,2. It's All Over Now Baby Blue - Them/Van Morrison [3:50] ,3. The Weight - The Band [4:35] ,4. Got A Feelin' - The Mamas & The Papas [2:52] ,5. Time Has Come Today - The Chambers Brothers [4:53] ,6. Comin' Back To Me - Jefferson Airplane [5:22] ,7. Angel Of The Morning - Merrilee Rush & The Turnabouts [3:11] ,8. The Right Time - Aretha Franklin [4:48] ,9. The End Of The World - Skeeter Davis [2:38] ,10. Downtown - Petula Clark [3:09] ,11. You Need A Rest [1:29] ,12. Claymore [0:51] ,13. The Ward [1:46] ,14. Emergency Room [0:46] ,15. Lisa [1:24] ,16. Seclusion [0:33] ,17. Meds [1:39] ,18. The Tunnels [1:30] ,19. File Reading [1:43] ,20. Toby/My Friends [2:57] ,21. Ambivalence [2:38] ,22. Escape [1:55] ,23. Daddy's Money [2:33] ,24. New Morning [0:57] ,25. Driving In The Rain [3:20] ,26. Last Night [2:16] ,27. So Many Buttons [1:32] ,28. Breakdown [1:50] ,29. Going Home [2:15], (12.05.2011)

Angelina v dobách, než ji továrna na sny proměnila v odevzdanou dělnici, je fakt dobrá, ale přijde mi mírně nefér, že se její výkon zdůrazňuje na úkor ostatních jenom proto, že se její Lisa chová vyšinutěji než ostatní. Podle mě to má herec ztvárňující postavu, které od pohledu fičí pod tašky, paradoxně snadnější než ten, který má k dispozici jen subtilnější formy vyjádření. Proti hereckým výkonům se nedá nic namítnout, sice je to vzhledem k tématu skoro výhradně dámská jízda, ale holky rozhodně vědí, kdy šlápnout na plyn, kdy to přibrzdit a kdy se jenom vézt. Jenže film jako celek je nejenom děsivě nevyrovnaný, ale navíc neskutečně falešný a hloupý. Pominu obvyklé filmové žonglování diagnózami, protože fakt, že mi pije krev, je spíš moje profesionální deformace (případně diagnóza), a to, že postavy zásadně trpí něčím úplně jiným, než mají napsáno v chorobopisu/scénáři, se dá přičíst diagnosticko-léčebnému pravěku, kdy se příběh odehrává, i když hraniční porucha osobnosti je noční můrou odborníků v jakékoli době. Jenže Girl, Interrupted není o tenké hranici mezi normalitou a chorobností a není ani metaforou o světě prohlašujícím za nenormální všechno, co se mu nehodí do spořádaného rámu, takže řeči o feminizovaném Přeletu nad kukaččím hnízdem mi přijdou krajně mimo a výraz "takhle to fakt bylo" dost problematický, protože myslet si, že psychiatrie se sestává z prohlášení k nemocnému "jsi jenom líná, sobecká a rozmazlená," načež se postižený kaje a dá se do pořádku, může leda šílenec (no pun intended). Tudíž mi uniká celkový smysl snímku, ale zase taková ztráta času to nebyla, i kdyby jen díky herečkám a neodolatelné britské kočičce Ruby. Já si vůbec myslím, že filmy by byly lepší, kdyby v nich bylo víc koček. (27.01.2012)

Očekával jsem větší "psycho", ale i tak musím jen a jen chválit a to především herecké výkony, všechny postavy jsou přesně obsazené (mě osobně velmi potěšila Whoopi Goldberg), Winona má v hlavní úloze tu správnou hloubku, ale film táhne samozřejmě především oscarová Angelina Jolie, která (použiju slova Kleopatry) si tu na hraní nehraje, ale předvádí svůj vlastní temný koncert, od precizního výkonu až po ten zneklidňující vizuál. (02.03.2013)

S Formanovým Přeletem se film určitě nedá srovnávat. Je zde hodně kladných postav a více méně jen jedna záporná. K tomu ovšem divák dojde až postupně, zpočátku je touto negativní postavou fascinován, jako jsem byla já. Mangoldův film ani nic extra vážného neřeší, u nás se za pokus o sebevraždu zavírá do blázince dodnes. Takže lehce nadprůměrný zážitek. (19.03.2018)

[Výzva od PZ] Osobní spojení s hlavní představitelkou je víc než silné, protože můj vlastní otec si vzal taky prášky a láhev vodky, akorát byl šikovnější a přidal k tomu ještě provaz. V tomto případě se však máme ty dvě hodiny i na co vcelku dívat. Člověk se dokáže do všech protagonistek poměrně dobře vžít a odnést si tak trochu toho jejich vnitřního utrpení. Zase jeden z těch filmů, který dá pocítit... 81% (27.02.2018)