Zázračný běžec

Hlášky: (Po návratu Steva z OH 1972 z Mnichova, kde skončil v běhu na 5 000 m čtvrtý.) Nancy Alleman: - "Jsem na tebe pyšná Steve a město taky." Steve Prefontaine: - "Jo, jasně. Zřejmě po mně pojmenujou ulici. Bude se jmenovat čtvrtá." & (Steve dostal před závodem od Billa Bowermana jím nově vyrobené boty pojmenované Nike "swoosh".) Steve Prefontaine: - "Ale podle mě to vypadá na zbytečnej odpor vzduchu." (A odtrhne "fajfku" Nike.) & Mac Wilkins: - "Žiju a dýchám s diskem. Dokonce nesnáším Vánoce, Díkuvzdání, Velikonoce a všechno, co mi naruší trénink." (07.10.2011)

Pohlazení po mé atletické duši, nádherný snímek popusující osud Steva Prefointaina - po kterém je pojmenován nejslavnější současný atletický míting v americkém Eugene.... a zaroveň v pozadí vznik firmy né menší než Niké a taky se tu mihne i Mac Wilkins....Steve Olympiádu nikdy nevyhrál,ale stal se legendou (vyhrál patrně dopující Lasse Viren)....95% (to , co mi zkazilo dojem, je fakt, že mám atletické dějiny tak našprtané, že jsem všechno věděl předem,ale to vůbec nevadí...) (24.11.2017)

Jeden by čekal u sportovního filmu, že bychom bývali byli měli s hlavní postavou sympatizovat. To ovšem není případ tohoto příběhu. Neboť Steve Prefontain v podání Jareda Leta je vykreslen jako porchní a arogantní frajírek. Takže defakto 3/4 filmu jsem ani nevěděl, proč bych mu měl fandit. Nepříjemný je i jeho buranský trenér, který mu dává pořád "čočku", "kapky" chcete-li. Vesměs to nabere obrátky až na olympiádě a pak mě to začalo více zajímat. Do té doby jsem sledoval jen povrchního běžce, jak se dostává na vrchol. Ani to napětí ve filmu nebylo tak dobré. Dodívat se to dalo, ale určitě nejde o něco výjimečného. (17.04.2017)

Skutečný příběh vyjímečného atleta Steva Prefontaina od jeho počátků na univerzitě přes seznámení s jeho životní láskou Mary a osudovým trenérem Billem Bowermanem, životním závodem na olympiádě v Mnichově až k jeho tragické smrti při autonehodě. Kvalitně zpracovaný životopis s nádechem dokumentu v titulní roli s charismatickým Jaredem Letem. (23.08.2010)

Jakožto milovník běhu se stydím, že jsem si o Prefontainovi četla až po shlédnutí tohohle filmu. O to víc se ale prohloubilo mé zklamání. Pseudo dokumentární styl filmu vůbec nesluší, hází všechny události do kolonky "klišé". Scény se střídají v takovém tempu, že žádná nemá přetrvávající efekt, herci tak nemají co hrát. Film je pouhou osnovou nejdůležitějších bodů v Prefontainově životě, bez jakékoliv hloubky. Věčná škoda, protože v Prefontainovi bylo mnohem víc, než film ukazuje. Zklamaná se jdu vrhnout na Without Limits snad mi to zlepší náladu... (13.01.2016)