The Curse

Více by tomu slušel půlhodinový formát, a tudíž poloviční stopáž, protože některé scény se přeci jen táhnou trochu déle, než by měly, ale za celý koncept seriál nemůžu jinak než plný počet. Prvotřídní zástupce (sub)subžánru „všednodenního“ hororu, který naposledy brilantně vytěžil Ari Aster v On se bojí, kombinuje prvotřídní cringe estetiku Fielderových non-fikčních pořadů, lynchovskou surreálně snovou poetiku Twin Peaks, hutné psychologické drama o manželské krizi ála Scény z manželského života a výstižnou kritiku současných hot topics (woke politika, diverzita, posedlost mediálním obrazem apod.), a ještě k tomu dokáže být silně návykový, i když se v něm toho moc po většinu stopáže neděje. The Curse nepustí hlavně díky neutuchající tenzi mezi jednotlivými záběry/scénami, která je vytvářena vychýlenou stísňující hudbou, autentickým herectvím a snímáním většiny akce v druhém plánu skrze objekty/odrazy, což vytváří nepříjemnou iluzi, jako bychom na veškeré dění nahlíželi z pozice skrytého pozorovatele/voyeura. Je také dalším úspěšným cvičením v zachycení trapnosti každodenního života, zde umocněného skrze téma konstruování falešných narativů skrze média, což jednak dělají postavy v seriálu, zároveň i jeho samotní tvůrci. Samotný konec a poslední epizoda je pak kapitola sama o sobě, přinášející ohlušující katarzi a zboření stěny polodokumentárního formátu. A24 skutečně jede neskutečné bomby a po loňském Ve při a několika nedávných filmech s velkou jistotou obhajuje pozici moderně smýšlejícího studia točícího áčkové, divácky přístupné tituly s vysokými production values, které však narušují a mnohdy překonávají veškerá žánrová očekávání a současné hollywoodské/televizní konvence. Nepopsatelně zdrcující zážitek. (16.01.2024)

Zatím viděno 5 dílů a pořád nevím jak to uchopit. Dokoukáno celé a jsem na tom stejně jako v polovině. Nevím co s tím. Je to strašně ukecaný a už to tolik netáhne. Až na poslední díl, který byl hodně netradiční a zvláštní chlápek letí do nebe či přesněji přestane jen u něj fungovat gravitace. Něco co se nevidí jen tak. (21.01.2024)

Škoda že to nebyly dvacetiminutovky, 200 minut by tomu slušelo daleko víc, devět hodin je masakr a prvních pět dílu je celkem náročných k ukoukání. Ale kdo ví, zda by poslední díl tak vyzněl. Chápu tvrzení, když Nolan řekl, že něco takového v televizi neviděl. Je to svěží vítr, podivně návyková záležitost. Safdie a Fiedler jsou masakrózní koktejl. (03.03.2024)

Bingnul jsem celou sérii po twitterových WTF ohlasech na poslední část, a převládajícím výsledným pocitem je asi zmatenost spojená s rozmrzelostí. Má to spoustu záblesků briliance, ale zcela divácky uspokojen se necítím. Nejlíp to na mne fungovalo v momentech komediální satiry na virtue signalling, přetvářku na kamery a pokrytectví boháčů, ale těch žánrů a motivů má The Curse mnohem více, přičemž se mi nezdá, že by se všechny dočkaly uspokojivého vyústění. Poslední epizoda je zhruba od půlky fajn full bizár, ale když jí předchází devět hodin relativně při zemi se držícího normálního dramatu ... přijde mi to jako odraz domýšlivosti tvůrců, té stejné domýšlivost, jakou trpí hlavní hrdinovů seriálu. (14.01.2024)

Tak si říkám, že obsahově vzato jsem se mohl unudit už někde u 3. epizody, ale prostě ten experimentální styl, diskomfortní pocity a budování napětí, krásně dysfunkční vztahy, povrchní postavy odtržené od (ne-)reality a sympaticky paranormální finále – to vše vyústilo v unikátní, divácky zajímavý zážitek, co má svoje vlastní kouzlo (podobně jako loňský Beef). Snad jen záběrů přes zaprasený sklo bych něco ubral. 80% (28.01.2024)