Requiem za sen

Jak by nám potvrdila leckterá celebrita a nekonečné zástupy zcela neznámých trosek (což se dnes nevylučuje s těmi cele(r)britami), drogy jsou svinstvo. Ale o "matroši" tenhle film tak docela není. To klíčové slovo je závislost, lépe řečeno patologická závislost. Od Leaving Las Vegas tu snad nebyl film, který by o tom humusu vyprávěl takhle otevřeně a bez příkras. A LLV je proti Requiem pohádka pro děti, co si budeme nalhávat. Jako minulé století mělo Děti Ze Stanice Zoo, tohle bude mít Requiem For A Dream a snad konečně někomu dojde, že dnešní mládež opravdu nepochopí, že na něčem jet není cool, když je filmy i jiná média přesvědčují o opaku. Udělat z tohohle povinnou část výuky nejlépe už na druhých stupních základek, možná by se situace o pár zachráněných životů zlepšila. Osobně mi bylo z celého filmu nejvíc na blití z pomyšlení na to, že podobné příšernosti jako JUICE opravdu existují a fungují, to okolo bylo už jen perfektní dílo režiséra a herců. Vykreslení té prázdnoty v níž je jediným světlem to, co na chvíli uspokojí potřebu objektu závislosti, to je největší šleha z celých těch proklamovaných 102 minut. Pro mě je nejdrsnějším obrazem Jennifer Connelly schoulená do klubíčka a mazlící se se svojí "odměnou". Ten její pohled mě asi bude ještě nějakou dobu pronásledovat. Syrový, hypnoticky se opakující hudební motiv Clinta Mansella ještě víc tlačí na tu pilu, která se divákovi propaluje do mozku, a lidem s živou představivostí a pamětí se rozhodně nedoporučuje poslouchat hudbu z tohoto filmu například před zkouškami;) Jak to patřičně nicneříkajícně shrnout? Od naturalisticky podaného, ale celkem nevinného úvodu v jedinečné obrazové formě pomalu ale jistě gradující k brutálnímu finále plnému hnusu, takový je tenhle film. Takové je Requiem Za Sen. 100% (25.08.2007)

Scénář: Hubert Selby Jr., Darren Aronofsky .. Extremně provokativní stihomam a obrovská deprese silnější než kokain, ostřejší než marihuana a procítěnější než na extázi!! Výtečné režijní a kamerové experimenty a také špičková hudba, zejména dokonalé, smutné houslové party tvoří nezapomenutelný zážitek a nebýt několika malých logických hloupůstek, tak bych neváhal s absolutoriem! 95%. (31.08.2005)

Když jsem v polovině 90. let viděl britský kulťák Trainspotting, doslova mě ohromil svým nadhledem a hlubokou sondou do světa feťáků a jejich přežívání v tomhle světě. A především tím, že jsem měl ve všech fázích filmu pocit autentičnosti daný tím, že autor literární předlohy Irvine Welsh měl scénu zmapovanou z první ruky, život feťácké komunity a galerky důvěrně znal a drogy si vyzkoušel nikoliv jen jednou. Když jsem zhlédl Requiem za sen, první dojem byl naprosté naštvání za to, že si ze mě scénárista otevřeně dělá blázny, protože takovou míru nesmyslů a odtrženosti od tématu může splácat jen ten, kdo si možná příležitostně dá lajnu kokainu na večírku mondénních celebrit, nikoliv ten, kdo fenomén světa drog a feťáků zná z vlastní zkušenosti. Tvorbu Darrena Aranofskyho jsem neznal a nevěděl jsem, co od něj očekávat. Od prvního momentu jsem ale měl z jeho režijního stylu pocit přexponovanosti, cítil jsem zjevnou snahu diváka šokovat a citově s ním manipulovat. Jeho klipovitý styl s rychlým střihem, zpomalovačkami a především zrychlováním kamery a celkovou coolovou přestylizovaností mi připoměl snímek Šňup, jenže ten chtěl především bavit a nehrál si na nějaké extravelké poselství. Aronofskyho postavy jsou jen letmo načrtnuté a hlavně dělají nesmyslné věci. Postavit základní dějovou linku na absolutním nedostatku fetu uprostřed New Yorku, který je nejlikvidnějším drogovým trhem na světě a který denně zásobuje obrovské množství dealerských sítí, je samo o sobě ptákovina. Kdyby se příběh odehrával v ospalém městečku někde na středozápadě, tak se s ním bez problémů ztotožním, tam jeden rozbitý gang přivede opravdu do zoufalství spoustu závislých. Pak je tam spousta logických zkratů, jako je zatčení feťácké dvojky - drogy nevezli, takže je museli zabásnout nejspíš za špatné parkování.:-) Hlavní hrdina si přivodí sepsi zánětem rozpíchané žíly, což je další nesmysl, protože feťák jeho typu dokonale ví, kam si drogu píchnout, a obvykle to nebývá ani ruka, protože je to místo příliš vidět - a tak by se dalo dlouho pokračovat. Když jsem se seznámil s hodnocením filmových fanoušků, měl jsem pocit, že sedím v autobuse, když ostatní tvrdí, že jsem v ošetřování na psychiatrické léčebně. No, třeba mají pravdu... Celkový dojem: 35 %. Pro mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů na CSFD. (26.03.2010)

Spracovanie filmu o drogách je netradičné ale zato pôsobí osviežujúco a vďaka tomu dosahuje aj určitú zaujímavú sondu do života ľudí, z úplne iného pohľadu ako sme doteraz boli zvykli, len škoda že časom tie extra deptajúce vložky znejúce v rýchlom strihu už nepôsobia tak aby umocnili zážitok z filmu, kde je obsahová stránka dosť silná ale nie rozvinutá do určitého vnútorného citu kde by sa dalo súcitiť s trpiacími. Plusom pre film je hudba od Clinta Mansella, čo dodáva pri niektorých scénkach slušnú úzkosť. ║Rozpočet $4,5milióna║Tržby USA $3,635,482║Tržby Celosvetovo $7,390,108║ Aronofsky má jednoznačne talent ale pripadá my to, že sa ešte trošku hľadá aby našiel to správne vygradovanie príbehu a verím že časom sa k tomu dopracuje (06.03.2008)

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)