Requiem za sen

Tento film mi ležel několik týdnů vedle DVD přehrávače. A když jsem si ho pustil, nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Začíná celkem poklidně (veselí dealeři & televizní show), ale postupem času se přidává neklid, paranoia, nejsitota, zmatek, absťák, sex a beznaděj. Líbila se mi forma vyprávění, smyčce v soundtracku, kamera a přesní herci (zvlášť Ellen Burstyn), překvapil také Marlon Wayans. Autor má pravdu, droga může být cokoliv. Cokoliv, na co se příliš upneme a čekáme od toho neočekávatelné. Záveřečné prostřihy mě absolutne odbouraly, stejně tak bezvládnost a slzy na postelích. U některých filmů či knih si opravdu uvědomíme, že máme v podstatě všechno. Tohle vydá za deset instruktážních varovných dokumentů. Brr... (15.11.2004)

Snímek dost náročný na psychiku, pokud jste obzvlášť citliví a vnímaví. Téma drog je ve filmovém světě asi nevyčerpatelné a alespoň mě nikdy neomrzí. Requiem je sám o sobě hodně depresivní a snad v každém po shlédnutí něco zanechá. Je to asi tak, že Vás to na drogy naláká, anebo konečně odradí, nic mezi tím. I když co se toho strašlivého konce týká, tak většinu (snad) znechutí. Výborné atmosférou a hereckými výkony; především dvojice Leto a Conelly mě bavila, popravdě dějová linie s Ellen Burstyn nic moc a nezlobila bych se, kdyby ji vypustili. Za zmínku však určitě stojí hudba, kterou nemohli vybrat lépe, stejnojmenná píseň je zrovna tak depresivní a silná, jako celý film.. (05.03.2011)

Jedným slovom geniálne. Naozaj neviem čo mám chváliť viac, či hercov alebo režisérove inovatívne prístupy k filmovým prostriedkom . Musím pochváliť hlavne veľmi funkčný strih, ktorý síce vyzerá chaoticky, avšak presne vie čo chce tým zbesilým sledom dosiahnuť. Takisto výborná je hudba. Rozhodne jeden z najlepších filmoch o drogách a prázdnote životov tých, ktorí im prepadli alebo k tomu vďaka iným závislostiam úspešne smerujú. 10/10 (29.10.2005)

Když jsem v polovině 90. let viděl britský kulťák Trainspotting, doslova mě ohromil svým nadhledem a hlubokou sondou do světa feťáků a jejich přežívání v tomhle světě. A především tím, že jsem měl ve všech fázích filmu pocit autentičnosti daný tím, že autor literární předlohy Irvine Welsh měl scénu zmapovanou z první ruky, život feťácké komunity a galerky důvěrně znal a drogy si vyzkoušel nikoliv jen jednou. Když jsem zhlédl Requiem za sen, první dojem byl naprosté naštvání za to, že si ze mě scénárista otevřeně dělá blázny, protože takovou míru nesmyslů a odtrženosti od tématu může splácat jen ten, kdo si možná příležitostně dá lajnu kokainu na večírku mondénních celebrit, nikoliv ten, kdo fenomén světa drog a feťáků zná z vlastní zkušenosti. Tvorbu Darrena Aranofskyho jsem neznal a nevěděl jsem, co od něj očekávat. Od prvního momentu jsem ale měl z jeho režijního stylu pocit přexponovanosti, cítil jsem zjevnou snahu diváka šokovat a citově s ním manipulovat. Jeho klipovitý styl s rychlým střihem, zpomalovačkami a především zrychlováním kamery a celkovou coolovou přestylizovaností mi připoměl snímek Šňup, jenže ten chtěl především bavit a nehrál si na nějaké extravelké poselství. Aronofskyho postavy jsou jen letmo načrtnuté a hlavně dělají nesmyslné věci. Postavit základní dějovou linku na absolutním nedostatku fetu uprostřed New Yorku, který je nejlikvidnějším drogovým trhem na světě a který denně zásobuje obrovské množství dealerských sítí, je samo o sobě ptákovina. Kdyby se příběh odehrával v ospalém městečku někde na středozápadě, tak se s ním bez problémů ztotožním, tam jeden rozbitý gang přivede opravdu do zoufalství spoustu závislých. Pak je tam spousta logických zkratů, jako je zatčení feťácké dvojky - drogy nevezli, takže je museli zabásnout nejspíš za špatné parkování.:-) Hlavní hrdina si přivodí sepsi zánětem rozpíchané žíly, což je další nesmysl, protože feťák jeho typu dokonale ví, kam si drogu píchnout, a obvykle to nebývá ani ruka, protože je to místo příliš vidět - a tak by se dalo dlouho pokračovat. Když jsem se seznámil s hodnocením filmových fanoušků, měl jsem pocit, že sedím v autobuse, když ostatní tvrdí, že jsem v ošetřování na psychiatrické léčebně. No, třeba mají pravdu... Celkový dojem: 35 %. Pro mě jeden z nejpřeceňovanějších filmů na CSFD. (26.03.2010)

Je to jako když ze zvědavosti šlápnete do ponuré bažiny. Špička boty projde měkkou, nadýchanou vrstvou úplně hladce, ale vzápětí ucuknete. Voda zabublá a je klid. Za chvíli to zkusíte znovu. Pomalu vsunujete nohu hlouběji do hustšího skupenství, když tu náhle zabalancujete a Vaše chodidlo uchopí neznámá síla a táhne jej dolů. Dolů a jenom dolů. Mazlavá hmota obklopí končetinu a na každém jejím čtverečním centimetru pociťujete tlak a tah dolů, stále dolů. A záhy zabřednete do bažiny po pás. Křičíte, sápate rukama kolem, zatímco jste nepřetržitě stahováni do hlubiny. Teoretická šance na záchranu existuje, ale nemáte nikoho, kdo by Vám podal pomocnou ruku. A tak se noříte níž a níž, až úplně vyčerpaní a zesláblí rezignujete. Chcete se cítit jako člověk, topící se bažině utrpení a závislosti?? Rekviem za sen Vás dostane na dno a nechá Vás na něm dlouhou chvíli nehybně ležet. Prevence proti drogám se jmenuje Darren Aronofsky. Tento člověk totiž pomocí scénáře (jenž se pozvolna utahuje jako smrtící provazová smyčka), hereckých výkonů, originálních prvků (aplikace drogy, prášky, halucinace) a nádherně deprimující (sestra by řekla "psychedelické") hudby vyčaroval fénixe zmaru, hnusu a zoufalství, který Vás ohromené unese do světa, v němž propustkou do další vteřiny bytí je omamná látka... Bezpochyby jeden z nejlepších filmů vůbec, jeden moudrý muž mi nedávno řekl, že k pocitu štěstí je zapotřebí pěti prvků: lásky, rodiny, práce, zábavy a hobby. Jeden element chybět může, ale dva ne. Drogy Vám seberou všech pět prvků najednou. A snímek je obrovskou motivací si s podobnými látkami nikdy nic nezačínat. (17.11.2007)