Requiem za sen

Režijná invencia Darrena Aronofskeho je neuveriteľná. Dokáže vôbec niekto iný tak brilantne reflektovať ľudské pocity iba pomocou kamery, strihu a hudby? Takisto herecké výkony sú vynikajúce - kreácia Ellen Burstyn patrí k tomu najlepšiemu, čo som kedy videl. Ale ani to mi nestačí. Requiem for a Dream je totiž devastujúcou mozajkou trápenia tak trochu samoúčelne. Nie je hlbokou, existenciálnou a nadčasovou filozofickou úvahou, ktorou mohl byť. Čo je pri jeho mimoriadnych formálnych kvalitách škoda. (03.04.2003)

Zřejmě definitivně se již v západní kinematografii etabloval speciální subžánr kriminálních dramat s drogovou tématikou a jestliže Britové mají v tomto podžánru svůj fenomenální Trainspotting, pak odpověď zpoza oceánu nese symbolické jméno Rekviem za sen... A stačí k tomu přidat ještě jedno jméno: Pan Režisér Darren Aronofsky! Co obdivovat dřív? To jeho hudební cítění, ta synchronizace mezi obrazovou a zvukovou složkou, ty naprosto úchvatné střihové přechody (s opakovaným použitím velkých detailů, dokonce v sekvencích), ta dokonale propracovaná mizanscéna, ta fenomenální formální stránka jeho filmu, klipová estetizace jako odraz nastupivší ikonografické kulturní epochy, to zpomalování a zrychlování běhu obrazu jako odraz psychického stavu pod vlivem drog a jejich působení, ty experimentální prvky (vypouštění snímků, kolorizace filmového pásu...), propojování různých významových rovin a postmoderní propojení filmového reality a metareality (účast Sary Goldfarbové v televizní soutěži x postavy ze soutěže se zhmotňují v jejím bytě), to vše si zaslouží absolutorium. Nemluvě ani o celkovém vyznění filmu a strhujícímu finále (neznám moc působivějších protidrogových filmů), konec filmu mě doslova posadil na zadek... Symbolický je i významový oblouk mezi názvem a vlastním poselstvím příběhu - jestliže má každý z lidí na tomhle světě nějaké své životní sny, pak je při jejich realizaci nutno počítat s největším pesimismem (sémanticky je to vlastně negace pojmu americký sen) - sen o úniku z nudného života dnešních mladých, sen o světě, v němž nebudu sám, v generaci postproduktivní populace, sen o možnosti úniku a nápravy pošramoceného života... Iluzivní je dokonce i pouhý sen zhubnout... Darren Aronofsky natočil fenomenální film a v intenci jeho pesimismu soudím, že sám musel na nějakých psychotropních látkách ujíždět. Jinak by nemohl natočit to, co natočil... Podobné filmy: Strach a hnus v Las Vegas, Trainspotting, Šňup, Acid House, Traffic - nadvláda gangů (12.11.2007)

Je tomu hodně let co jsem viděl Transpotting, ale toto dílo mi naprosto vyrazilo dech. Film o čtyřech lidech, kteří mají tak trochu "jiný" život. Žena závislá na televizi, která vyhraje v soutěži a kvůli svým červeným šatům chce zhubnout i za pomoci amfetaminů. Její syn jenž s klidem ukradne vlastní matce televizi kvůli potřebě další dávky. Jeho přítelkyně, která postupem času propadá stále hlouběji až k prostituci. Jejich společný černošský přítel, které má představy a nutnost být poblíž své matky.Herecké hvězdičky Jared Leto, Ellen Burstyn, Jennifer Connolly a Marlon Wayans hrají naprosto neuvěřitelně!! Ellen Rurstyn předvádí výkon, který by ani soška oscara nedokázala dostatečně zhodnotit. Marlona Wayanse jsem nikdy neviděl pořádně hrát, ale tady opravdu koukám co se skrývá v takovém to "huliči". Jared a Jennifer jsou skvělá dvojce a oba krutě ukazují na svých postavách pravdu o drogách. Hudební doprovod je bezchybný. Střih je něco ... dokonalého. Pod střihem tohoto filmu bych viděl nápis oscarový. Možná je to nadsazené, ale mě to naprosto dostalo. A nejlepší na závěr. Režie Darrena Aronofskyho je v tomto filmu něco nepopsatelného. On dokáže deprimovat každým záběrem více a více a my, co sledujeme jeho film, můžeme jen s otevřenými ústy sledovat krásu co nám on předkládá. Půlený obraz(např. dva milenci v posteli jsou dokonalé spojení obrazu), urychlení času a další hračky, které použil jsou perfektně trefené a neumím si představit film bez nich. Dokonalé dílo jenž by mělo být pouštěno dětem, klidně ať se vyděsí , ale určitě by to způsobilo pokles drogově závislých. Já se už teď bojím každého prášku od doktora... Nejdepresivnější film, kterému jsem dal 5* ... (26.01.2005)

Někým jsem byla před tímto filmem varována, někým mi byl doporučován ... co na to říct, no ... možná by ho měl vidět každý narkoman a v tu chvíli, kdy by dokoukával poslední minuty filmu a do uší mu zněla ta neskutečně pod kůži vtíravá a grandiózní hudba, tak v tu chvíli by típnul posledního jointa, zlomil stříkačku, vysypal a spláchl by to všechno do haj ... do záchodu... Já jsem dnes večer hlavně jen seděla a zírala na úžasně dokonalý projev Ellen Burstyn a jsem ji vděčná, že tu roli nakonec vzala, protože ten její výkon byl ... byl (teď se mi momentálně nevybavuje dostatečně silné a přesně označující superlativum) byl prostě fa-mó-zní! Čest všem, kteří se na filmu podíleli a Aronofského začínám od nynějška velebit, ámen. (05.12.2013)

Aronofského audiovizuální nálož uplatňuje naprosto všechny výrazové prostředky svého média, aby totálně a nelítostně zvalchovala diváky. Jeden z mnoha výstižných aspektů díla spočívá v tom, jak dlouho ve vyobrazovaných životech postav je zdánlivě vše v pohodě a jak jakoby náhle pak přichází zjištění, že už šlapou vodu v oceánu beznaděje. Všichni jsme na něčem závislí a vytváříme si bludy, abychom si svou závislost ospravedlnili i živili a při tom nemuseli vidět realitu kolem sebe. Ve čtveřici životů "Requiemu za sen" se snadno najde každý, případně v nich objeví odlesk někoho blízkého. Nezbývá, než se při jeho závěrečných titulkách také schoulit do klubíčka a snít dál svůj sen. Viděno po cca dvou dekádách znovu a byť prvotní kontakt nemá konkurenci intenzitou zásahu, v případě tohoto filmu i napodruhé není o nic snazší a milosrdnější, právě proto, že člověk ví, co ještě postavy čeká. (10.02.2023)