Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (2 810)

plakát

Bez kalhot: Poslední tanec (2023) 

Privátní sexy taneček v luxusní miamské vile v úvodu. Efektní skupinové vystoupení v londýnském divadle v závěru. A mezi tím velké špatné - nudný až otravný balast s přehrávající Salmou Hayek, který jako by byl psaný s myšlenkou “přesně tohle diváci naší série nebudou chtít vidět”.

plakát

Po zavírací době (1985) 

Neustále překvapující scénář, svižné tempo, inteligentní humor a v první polovině i sexy jiskra dělají z After Hours referenční scorseseovinu. Přestože odlehčenější a zábavnější než je většina jeho filmografie. Mladá Rosanna Arquette krásná jak z obrázku a mistrova režie vytěžující z každé scény napěchované předlohy maximum, co to jde. [KVIFF]

plakát

MaXXXine (2024) 

Slibně rozjeté uzavření trilogie X / Pearl / MaXXXine těší záludně zlověstným tónem, hororovými nechutnostmi, osmdesátkovým audiovizuálem a prostředím hollywoodských filmových studií, ale vyobrazení satanistického kultu a vyznění pointy film shodí do scenáristicky líného a fanoušky série nechtěného, laciného bludu. Navíc i přítomnost známého “Night Stalkera” (viz. výborný Netflix dokument) film nijak nevyužívá a pouze ho zmiňuje ve zprávách. [KVIFF]

plakát

Proudy lásky (1984) 

140-minutová óda na marnivost, flákačství, nezodpovědnost, alkoholizmus a mentální rozháranost, která si hraje na ódu na složitost vztahů a hledání či udržení si lásky v nich. S postavami, které první půlhodinu baví poznávat, pak začnou nudit a nakonec soupeří o post nejotravnějších a nejnesnesitělnějších v historii obecně dobře hodnocených filmů (nechápu!). Zkrátit na polovinu a před závěrečnými titulky je nechat všechny tragicky umřít, by film vytáhlo na 3*. Příběh, jaký bývá například v rukou jemnohumorné černé finské komedie milým a s postavami sympatizujícím, se zde v rukou Cassavetese stává nedokoukatelným. Jiné jeho filmy mám přitom rád. [KVIFF]

plakát

Důvěra (2024) 

Škoda, že se zde Daniele Luchetti vyhýbá zobrazení vášnivé intimity. Vztahy protagonisty s ženami jeho života by to prohloubilo, obzvláště té klíčové, která mu z něj udělá peklo. Chápali bychom lépe jeho naivitu a tendenci nechat sebou manipulovat. Možná si absencí sexu chtěl režisér uchovat sofistikovanější tvůrčí tvář. Ale artem jeho film stejně není. Byl by, po všech stránkách, v rukou například Giuseppeho Tornatoreho. V rukou Luchettiho je “pouze” solidní vztahovou a thrillerovou žánrovkou s dobrou stavbou postav a vedením herců, ale s příliš všední, až televizní formou. A se zakončením, které mainstreamové diváky neuspokojí, možná i naštve. Poučení si ale zapamatují! [KVIFF]

plakát

Soused (2021) 

Povedená konverzačka, dobře zahraná nejenom Danielem Brühlem, ale i jeho filmovým protějškem Peterem Kurthem. Vysloveně objevným nebo strhujícím scénářem nedisponuje, ale šikovně udržuje zájem a zvědavost diváka a v druhé polovině dokáže i vytáhnout z rukávu esa, která změní perspektivu vnímání postav. Nejhodnotnější na filmu je Brühlovo autobiografické zobrazení jeho skutečného já, coby v Berlíně žijícího, globálně úspěšného německého herce. A střípků z jeho interakce coby celebrity s každodenním okolním světem. [KVIFF]

plakát

Panoptikon (2024) 

Kouzlo mytí hlavy u kadeřnice dobře známe. A že funguje nejenom ve věku dospívání. Stejně tak plachou intimitu v kontrastu s tělesnými potřebami dospívání film zobrazuje v přesných, jemných nuancích. Ale překvapivě s ní nezajde do žádného zdramatizování, které by ho udělalo působivým a zapamatovatelným. A jelikož bez artovějšího doteku nemůže fungovat ani jako poetická óda na nevinnost, zůstává pouze akademicky nudným. [KVIFF]

plakát

Mr. Kneff (2024) 

Rozporuplný filmový patvar, který kombinuje noirovskú atmosféru a hezké černobílé kompozice staré Prahy s místy příšerně vybranou hudbou a barevnými titulky “komiksového” fontu. Ty sice zjednodušují orientaci v dialozích, ale na vážnosti dílu nepřidávají. Absence zvukového dialogu pro zachování literární patiny Kafkova díla chápu, ale nevidět (neslyšet) hrát Jeremyho Ironse i jeho hlasem nemůže žádnému filmu jakkoliv pomoct. [KVIFF]

plakát

Němá trilogie (2024) 

Sympatická dramedy groteska. V první povídce melancholická, v druhé komická a ve třetí fantastická. Osobitá střihem, výběrem herců a spoustou detailů ve vyprávění, scénografii a v poslední povídce i v roztomile punkovém výtvarném pojetí scén “cesty na měsíc”. [KVIFF]

plakát

Až na konec světa (2023) 

Předvídatelné, kýčovité až naivní, logika potkávání hlavní postavy se záporákem před finálním zúčtováním mírně řečeno úsměvná. A když nevíme jak to zakončit, ukážeme oceán. Což sice pro dodání hloubky funguje, ale je to laciný trik, navléknutelný na kterékoliv drama. Herecký výkon Vicky Krieps jedinou nadprůměrnou složkou filmu. Viggo Mortensen je sympaťák a obdivuhodný herecký chameleon, a je fajn že zkouší i vlastní autorské počiny, ale… [KVIFF]