Tady Havel, slyšíte mě?

Mám k osobě prezidenta Havla vesměs vztah vřelý, mnohdy mi jeho sofistikované projevy chybí v dnešním veřejném životě. Nemusel jsem, ale chtěl jsem si to takto uvést. Má to totiž i lehký vliv na celkové hodnocení, neboť jsem mu mírně nadsadil. Bohužel nepřijde mi dokument o posledních letech Havlova života jako moc zvládnutý. Bylo vidět, že toho materiálu bylo méně než měl Pavel Koutecký při tom pro mě nejlepším dokumentu o Havlovi Občan Havel a to o dost. Jsou tam nějaké zajímavé momenty jako třeba když se třeba potká Havel s Klausem po letech, ale jsou to spíš jen takové drobné střípky, jinak se tam ta zajímavost hledá špatně. Dá se tam cítím nějaká struktura, i z těch tří natáčených let, kdy stežejním bodem je příprava filmového Odcházení. Bohužel pak už je to jen pozorování Havlova chřadnutí a návštěv lékařů. Objeví se Dalajláma, Albrightová, či na malý okamžik Miloš Forman, kdy spolu s Havlem prohledávají gauč a fotel, jestli tam nezapadla disketa se záběry a modelem Kaplického Blobu a roztomilé rozmlouvání piva od manželky Dagmar. Tam to bylo hezké, ale kraťoučké. Jinak je to spíše drobně nezábavné a i na tak krátkou stopáž jako 85 minut. Nicméně jak říkám, trošku z úcty nedám dvě ale tři, byť by to asi sneslo, ale zavírám očka. 50% (11.04.2024)

V roce 2009, jak je zmíněno ve filmu, řekl Havel tvůrcům, ať zaznamenají poslední roky, skutečné odcházení. Tedy tři poslední roky života muže, který pro naší zemi znamená tak moc. Začátek byl slibný, historické záběry, cesta k vysvobození z té prohnilé žumpy a já se těšil, jak se budu dojímat celý film. Skokem se dostáváme do roku 2009+/- a sledujeme poslední roky pana prezidenta. No a mě to přišlo jako strašně nevyužitá příležitost. Chápu, že tvůrci chtěly asi čistě jen dokumentovat dění, ale to je za mě škoda. Není to moc zajímavé, chvílemi je to až nudné a i těch 85 minut bylo hodně. Doufal jsem ve víc a celkem mě to mrzí. 50%, ale spíš palec dolu. (14.04.2024)

Nemohu jinak než dát 100%. Po tom všem politickém humusu, který už několik dlouhých let musíme zažívat, je tento film krásným a osvěžujícím návratem do doby, kterou zřejmě už nikdy více nezažijeme. Fascinující je zde především Havlova upřímnost, ryzost a neskrývaná dětská radost z obyčejných věcí. Životní radost a nadhled člověka, který se rychle blíží ke konci svého života, je si toho vědom a přesto zůstává lidský, přátelský, skromný a nepatetický. P.S.: Nejodpornější, nejfekálnější a totálně ke zblití moment filmu je ten, kdy Havel slaví 75. narozeniny a zjeví se tam Václav Chillské-Pero-Kikina Klaus a svým ukňouraným, mečivým, buzerantským hláskem Havlovi jakože "gratuluje" k narozkám. Doporučuji mít blicí pytlík při ruce. Pane prezidente Havle, chybíte nám! (12.04.2024)

Člověk z lidu, který byl tak nezištný, že mu nakonec museli vnutit Barandov a dům na Rašínově náměstí a Lucernu a další. A přesto, že v podstatě nikdy nic pořádného nedělal, aby si vydělal, tak pořád vymetal akcičky a měl na ně. Hodně zajímavé, ale do ikon nikdo moc šťourat nechce, pokud by to mělo být ze špatné strany. Za mě osobně byl spíše průměrný až hloupý . Ale bohužel  na jeho jméně a hlouposti, se svezli ti, co to tu podělali na desítky let dopředu. A on se rád vezl s nimi. Nicméně to jsem hodnotil jen "mistra" Havla. Dokument je o prdu a jen se snaží dělat z průměrného člověka skromného génia. 40% . A to i když neutralizuji svoji averzi k Havlovi. A blbec William tu 13.4. něco mele o " celosvětově nejuctívanějším" čechovi.  Nemám více slov, než že je to vůl, se kterým by jsem si velice rád sednul  ke stolu a pokecal o roce 1989.  Nicméně, nebudu tu hanět dlouhodobou glorifikaci nudné osoby V. Havla.. já hodnotil dokument. A ten nebyl ok.  Kryl se tohohle současného marasmu a glorifikace  Husáko-Havlovského levelu nedožil a může být jen rád.  Havel je momentálně velebenější než Gotwald, ale přitom stejným způsobem. Je to takové lezení do zadku " in memoriam". (12.04.2024)

Tak nakonec jedna hvězdička aspoň za to, že Havel lidi spojoval. A spojoval je dobře. Tolik lidí mu nemohlo a nemůže přijít na jméno, že to už snad nikdo jiný nedokáže. A snažil se, aby jich bylo co nejvíce. Ať už např. za jeho vřelý vztah k Sudeťákům, ke globalistům, k NATO, k házení bomb "made in USA" na civilisty v mnoha zemích, atd. ... Jeho obhajoba bombardování Srbska bombami "humanitární povahy" je již nesmrtelná, vč. jeho lísání ke krvavé Madle alias řeznici z Balkánu. Jeho fantasmagorie o světě bez hranic s jednou globální vládou se snad nikdy nenaplní. Dodnes nechápu, kolik lidí zbaštilo tu jeho falešnou masku roztomile mumlajícího humanisty. PS : Jen čistě pro formalitu, aby některé zdejší prostoduché a ztracené duše neblábolily něco o komunistických blábolech, tak výrok Havla zněl : "Nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární." (11.04.2024)