Goro, bílý pes

Vzhľadom k tomu,že tento seriál sme všetci pred tridsiatimi rokmi žrali,tak ho tak aj hodnotím.Dnes samozrejme na to pozeráme inými očami a miestami mi niektoré scény prídu smiešne,ale hodnotím to aj tak na5*.Svojho času sme sedeli zo zatajeným dychom pred TV a nevedeli sme sa dočkať ďalšieho dielu a dnes som sa k nemu vrátila a pozrela so si to na dva razy.Dojímavý a pekný seriál. (15.07.2013)

V podstatě bych se mohl seriálu pomstít, neboť tu hlavní hrdinku dabovala Jitka Molavcová, kterou mám jinak velmi rád, ale v kombinaci s asijským tvarem očí ten hlas působil absurdně už v mém dětství a taky to bylo hrozně dlouhé, byli jsme všichni neúnosně dlouho útrpně napínáni a u televizí v letech osmdesátých dvacátého násilně přikováni! Nicméně nám to přišlo jako celkem pecka! Takže průměr z pohledu minulosti a současnosti... (17.12.2011)

Poprvé jsem viděl jako malé děcko v 80ých letech a jako u milovníka psů mi zůstala silná paměťová stopa. Nejsem si jistý, ale tehdy to snad šlo ve Studiu kamarád. Dívku Reiko tehdy hrála už 27letá Yôko Shimada. Děkuji uživateli berg.12, že přidal v diskuzi odkaz na youtube, jde jsem to sjel nedávno znovu. A POZOR, kdo zná akční filmy za 70ek a 80ek z produkce Hongkongu i ty s Brucem Lee anebo třeba Kill Billa, i když tam jde o produkci USA, tak tenhle seriál nemá o nic horší hudby a z té mě až mrazí. (09.01.2014)

Nezapomenutelný seriál mého mládí. Samozřejmě částečně i pro to, že běžel tehdá v TV a odehrával se v celkem exotickém prostředí - v Japonsku. Soudruhům asi příběh o psu hledajícím pána (obdoby Bílého Bima černé ucho) nevadil a tak byl v rámci každého Studia kamarád k dispozici jeden díl. Na tu údoní píseň asi nikdy nezapomenu. Je otázkou jak by na mne seriál působil dnes, nebo ještě lépe na dnešní generaci. Třeba již mírně vyčpěl. V mých vzpomínkách ale zůstává dál. * * * (16.06.2016)

Yesterday is gone, povie si trinásťročná sirota po úmrtí posledného rodiča a vydá sa na dušespytný a psohľadný trek cez pol Japonska. Na svojom keruakovskom putovaní poznáva vlasť, zažije niekoľko únosov, združí sa s trestancom na úteku a pravidelne míňa svojho štvornožca. Ten sa tiež nenudí, popri hľadaní svojej panej ľavou zadnou zabraňuje znásilneniu, kľučkuje medzi guľkami gangstrov, stáva sa vedúcim zdivočelej svorky, spríjemní posledné chvíle umierajúcej a obmäkčí srdce ľútostivého škuľavého šarhu. Pomedzi to sa skorumpovanému systému vzdorujúci detektív snaží prísť pravde na koreň, politickí mafiáni kujú pikle a neprávom obvinený utečenec zbesilo pobehuje po lesoch a morskom pobreží. Po pozretí všetkých častí sa mi na myseľ tlačia dve otázky: 1. ako je možné, že sa nezletilá dievčina bez problémov dlhodobo vyhýba školskej dochádzke a po návrate si sama bačuje v dome uprostred Tokia? 2. prečo má väčšina členov japonského organizovaného zločinu takú zlú mušku? Napriek všetkým technickým a logickým výhradám ma toto dielo chytilo za srdce a pri srdceryvných citovo vydieračských scénach podfarbených ústrednou piesňou mi miestami vlhli oči. (10.01.2022)