Goro, bílý pes

Tohle bude asi opravdu citové vydírání. No tak si to představte: Goro (pes) jde za svou paničkou (ženská) přes všechny japonské ostrovy, furt to natahujou, aby byl divák dojat a i když je blízko ní, ani s tou svou píšťalkou, kterou můžou slyšet jen psi, ji on neslyší. Přitom: za své dlouhé cesty (137 min) ho mohli a) přejet autem, b) sežrat, 3) mohl ho pokousat nějaký jiný hodný pes (např pitbul) apod. apod. Je to prostě protahované ad absurdum, uslzená píseň a ubrečená Japonka...a teď mi vysvětlete, proč jsem k tomu sedal každý den, abych slzel, zrovna, no zrovinka JÁ?! :-D (10.10.2003)

Nezapomenutelný seriál mého mládí. Samozřejmě částečně i pro to, že běžel tehdá v TV a odehrával se v celkem exotickém prostředí - v Japonsku. Soudruhům asi příběh o psu hledajícím pána (obdoby Bílého Bima černé ucho) nevadil a tak byl v rámci každého Studia kamarád k dispozici jeden díl. Na tu údoní píseň asi nikdy nezapomenu. Je otázkou jak by na mne seriál působil dnes, nebo ještě lépe na dnešní generaci. Třeba již mírně vyčpěl. V mých vzpomínkách ale zůstává dál. * * * (16.06.2016)

My všichni, co jsme tohle sledovali jako děti v osmesátkách, a dnes to vidíme znovu, nemůžeme kritizovat. Tenhle seriál je emocionální dojemná ždímačka, i když pravda je, že když jsem teď po dvaceti letech viděl onu scénu s medvěděm, po které jsem kdysi nemohl spát, úsměvu jsem se neubránil. Ale Goro je machr. (30.06.2007)

V 80. letech jsme si z Gora dělali legraci. "Je to bílý a nechytíš to. - Goro, bílý pes." Ten vtip mě urážel, protože jsem jako správný peskař samozřejmě fandil Gorovi a obdivoval jsem, jak je dokonale vycvičený.____________ 13.8.2011 - po opětovném zhlédnutí snižuji na podprůměr. Dětský divák vnímá souboj dobra a zla a bezkonkurenčního Gora, ovšem z pohledu dospěláka vidím jen množství spletitých situací, do kterých se Gora vinou slabého scénáře dostává, ale pokžaždé vyvázne. Nelogicky se objevuje při cestě za Reiko na místech, kde je zrobna banda mafiánů, přípoadně inspektor. To, jak dokáže unikat střelcům, je až úsměvné... Víc patos než dobrodružství. Kladem je občas komentář vysvětlující psí zvyky, občas pohledy na japonskou krajinu. A povedla se ústřední písnička. (25.07.2008)

Příběh je o věrném přátelství psa a člověka. Je vůbec možné, že seriál je tak starý? Na něm jsem vyrostla. Vždycky mě dokázal strašně dojmout. Cítila jsem šílenou bezmoc, když Reiko zkoušela pískat na píšťalku, ale Goro se neobjevil. Nepochopí, kdo nemá doma věrného psa, který vás bezmezně miluje. Už jsem zase sentimentální. Tu píšťalku mám doma v šuplíků. Buď nefunguje nebo je můj pes hluchý. (27.01.2009)